Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Psychiatr: Nedivím se lidem, že nedodržují opatření nebo vybuchnou v obchodě. Frustraci násobí špatná komunikace politiků

Psychiatr Pavel Černák. Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N
Psychiatr Pavel Černák. Foto: Tomáš Benedikovič, Denník N

„Přál bych si, abychom byli o něco skromnější a pokornější. Abychom o něco více respektovali Zemi, na které žijeme, a abychom ji vnímali jako místo, o které je třeba se starat,“ říká slovenský psychiatr Pavel Černák.

Na co se nejvíce těšíte, až pandemie pomine?

Na lidi. Na setkání s lidmi, kteří mi chybí a se kterými nemohu trávit čas tak jako kdysi, chodit společně na výlety, poznávat svět. Mně i manželce velmi chybí například kontakt s naší mladší dcerou, která žije ve Španělsku, v Barceloně. Moc si přeje, abychom přijeli, proto pomalu plánujeme, jak a kdy by se nám to mohlo podařit.

Nejvíce se těším na setkávání. Kontakty mi velmi scházejí. Dlouho jsem to snášel docela dobře, ale nedávno jsem si uvědomil, že jsem z toho už frustrovaný a deprimovaný.

Když to říká psychiatr, co potom my ostatní, kteří nemáme takové možnosti?

I já jsem jen člověk a toto je můj upřímný pocit. Nejsem vůči této situaci imunní.

Už když jsme si domlouvali schůzku, říkal jste, že nemáte žádné univerzální rady na život v pandemii a že už jste také unavený. Z čeho nejvíc?

Z toho, že to trvá dlouho. Nejsem z těch, kteří by se nechali obírat o životní optimismus a stabilitu různými politickými tahanicemi, nejistotami a nekompetentností, nad to se umím povznést. Ale trvá to už dlouho a není vidět světlo na konci tunelu, to je velmi ubíjející.

Mám takovou hypotézu, ačkoli není nijak vědecky podložená, že se virus ještě vzepne ke třetí vlně, která možná bude nejsilnější, ale také nejkratší, a pak to celé náhle skončí.

Také mám jednu takovou: V lednu jsem si začala říkat, že jsme za polovinou a už jdeme z kopce. Ale nejsou to jen iluze, kterými se tak trochu obelháváme?

Jasně že jsou. Ale to, že vznikají, je důsledkem toho, že naše psychika je potřebuje. Potřebuje si najít cesty, jak alespoň trochu přikrášlit realitu. To není skutečná budoucnost, pouze naše anticipace, která vyjadřuje naše touhy.

Nebudeme ještě více zklamaní a unavení, když se nenaplní? Není příliš nebezpečné takto snít?

Zklamaní budeme, ale s tím se už každý musí vypořádat po svém. Samozřejmě, může to být nebezpečné, pokud člověk žije dlouhodobě pouze z tužeb a v iluzích, to je rizikové. Ale moci si to dopřát, moci toužit po tom, aby nám bylo lépe, to je jedno ze štěstí, které jako lidé máme.

Může to být dostatečná úleva, když jsme už týdny zavření doma?

Je to náročné, protože frustrace je už velká. Když si představím, kolik mnohočetných rodin tráví společně veškerý čas na malém prostoru, to chce opravdu zapnout všechny rezervy, které v sobě máme.

Nedivím se, že lidé nedodržují opatření nebo že reagují neadekvátně i na malý podnět, vybuchnou například v obchodě, protože se v nich nashromáždila agrese. Bohužel tato frustrace je znásobena nejistotami a špatnou komunikací těch, od kterých veřejnost očekává, že informování o odborných věcech přenechají odborníkům. Neboť jedna věc je politika a druhá jsou odborná stanoviska, a spojovat tyto dvě věci není šťastné.

To, co nyní lidé potřebují, jsou jasné a odůvodněné informace, které by mohli vnímat jako pomoc a ne jako šikanu.

Jak je možné, že si politici neuvědomují důsledky svých slov? Musí přece vědět, že tím, jak to dělají teď, si důvěru nezískají.

To je o vlastnostech každé osobnosti. U nás by bylo více než žádoucí, kdyby do politiky šli lidé, kteří jsou vyzrálými osobnostmi, což znamená, že dokážou udělat čáru mezi uspokojováním vlastních potřeb a uspokojováním potřeb veřejnosti.

Když někdo podlehne pocitu moci proto, že má funkci, je to neštěstí. Tito lidé bývají

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rodina a vztahy

Rozhovory

Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější