Doktor mi řekl, ať dám nemocnou dceru do ústavu. Zeptala jsem se ho, jestli se nezbláznil, líčí matka
Vyrovnat se s tím, že máte těžce postižené dítě, je jedním z nejtěžších úkolů, před který mohou být rodiče postaveni. Jana Nudni Meta se rozhodla, že se nenechá zlomit a dokáže všem, že i s velmi nemocnou dcerou lze mít obrovskou radost ze života.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Představte si situaci, že čekáte vytoužené dítě. Těhotenství probíhá ukázkově, všechna předporodní vyšetření vycházejí na jedničku a nic nenasvědčuje tomu, že by byl na obzoru jakýkoli problém. Porodem se ale odstartuje sled těžko uvěřitelných nešťastných náhod, lidských chyb i špatných konstelací, na jehož konci je těžce postižené dítě.
Můžete se z toho zhroutit, dát dítě do ústavu a do konce života přemýšlet o tom, proč se tohle muselo stát právě vám. Anebo se na to podíváte z opačného úhlu: Od první sekundy zkrátka akceptujete, že vaše dítě není zdravé a je jiné než ostatní, ale je to především vaše dítě, které nade vše milujete. To, že se narodilo právě vám, vnímáte jako závazek a výzvu, která vám může přinést i spoustu dobrého.
Je jen na vás, jaký postoj zvolíte. Jana Nudni Meta, matka téměř dvouleté Ariany, si vybrala ten druhý.
To, že je těhotná, se tehdy dvaatřicetiletá žena, dozvěděla dva dny po svatbě v Albánii, odkud pochází její manžel.
„Všechna předporodní vyšetření vycházela naprosto fantasticky a neexistovalo žádné podezření, že by se měly vyskytnout nějaké problémy,“ popisuje Jana své těhotenství. „Porod ale probíhal dost hororově. Přišla jsem do zlínské porodnice kolem desáté večer a
