Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Část odpovědnosti za příští týdny ponese opozice. Bázlivě ustupuje poptávce, místo aby vyslovila nepříjemnou pravdu

Republiku křižují sanitky s pacienty, mnohde došla lůžka pro těžce nemocné, lékaři a zdravotníci melou z posledního. Vláda i opozice chtějí rozvolňovat. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Republiku křižují sanitky s pacienty, mnohde došla lůžka pro těžce nemocné, lékaři a zdravotníci melou z posledního. Vláda i opozice chtějí rozvolňovat. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Komentář Jana Moláčka: Andrej Babiš se od začátku epidemie pokouší svrhnout odpovědnost za svá selhání na opozici. Dosud se nad tím dalo mávat rukou, jeho pokusy v tomto směru neměly žádný reálný základ. To se teď ale změnilo. Pokud opozice táhne s vládou za jeden provaz v rozvolňování a neodváží se navrhnout tvrdý lockdown, půjdou za ní zčásti i následky.

Ne, červnová slavnost na Karlově mostě opravdu neodstartovala podzimní vlnu epidemie. Ne, opozice skutečně nenese ani promile odpovědnosti za to, že si premiér, který z vlastního rozhodnutí stojí v čele menšinové vlády, nedokázal ve Sněmovně vyjednat podporu pro nouzový stav.

Pokusy Andreje Babiše namočit své oponenty do průšvihů, které kvůli vlastní neschopnosti vést vyrábí jako na běžícím pásu, byly až dosud stejně zoufalé jako všechno ostatní, co ve funkci předvádí.

Seriózně se jim věnovat bylo nutné pouze tehdy, když začaly získávat odezvu ve veřejném prostoru a hrozilo, že se stokrát opakovaná lež stane pravdou. Jako třeba v případě obou zmíněných mýtů.

To ale neznamená, že opozice v demokracii nemůže nikdy a za nic nést odpovědnost. Její role je upozorňovat na chyby vlády a nabízet alternativní řešení. Pokud na tuto roli rezignuje kvůli strachu, že naštve voliče, pak se stává spoluzodpovědnou za špatná vládní rozhodnutí, proti nimž se nepostavila. Populismus je u opozice stejně nepřijatelný jako u vlády.

Tento scénář sledujeme v přímém přenosu v České republice. Napříč politickým spektrem zavládla shoda na tom, že je třeba rozvolnit současná opatření. Je tragédie – a v tomto případě to především teprve tragédie bude –, že se nenajde politik, který by měl odvahu vyslovit nepříjemnou pravdu. Pokud chceme odvrátit naprostou katastrofu a umožnit bezpečné, postupné a udržitelné otevírání země, musíme ji nejprve zavřít. Okamžitě, natvrdo a nejméně na dva týdny.

Epidemie teď řídí nás, ne my ji

Je celkem jedno, že si Tomio Okamura vítězoslavně píše na billboardy, že lockdown není řešení. Mnohem horší je fakt, že serióznější opoziční strany v této kritické chvíli zaplevelují politickou debatu sofistikovanějšími variantami téhož. Nejde o to, že by jejich plány „cesty ven z koronakrize“, plné rychlého očkování, kompenzací, respirátorů pro učitele a testování ve firmách, byly špatné. Jen na ně teď vážně není vhodná doba. Smysl budou mít, až bude země držet epidemii pod kontrolou, a ne epidemie zemi pod krkem.

K prvnímu máme bohužel daleko, děje se to druhé. Křivka počtu nakažených míří nahoru, rychle ubývají poslední volná lůžka pro těžce nemocné. Mnohde už došla. Republiku křižují sanitky s pacienty, pro které představuje jiskřičku naděje smutný fakt, že o dvě stě kilometrů dál pro někoho zhasla, a je tam proto k dispozici volný ventilátor. Na hranice svých možností narážejí i velké pražské nemocnice. V regionech je dávno realitou noční můra válečné medicíny.

Toto vše se reálně děje, teď a tady. A bude to pokračovat, i kdyby se stal zázrak a od této vteřiny se nenakazil covidem nikdo další. Ti, kdo budou v následujících dvou týdnech potřebovat péči vyčerpaných lékařů a zdravotníků, se už nakazili. A je jich téměř jistě víc, než čekáme – kvůli čím dál rozšířenější britské mutaci koronaviru.

Katastrofě už Česko bohužel neunikne. Jsme naplno v ní. Vláda rezignovala už i na předstírání, že se ji snaží nějak zmírnit. Naopak plánuje otevřít obchody a školy. Ministru zdravotnictví Blatnému stačí, když se rozvolňování nebude nazývat rozvolňování. To je zhruba stejně rozumné jako myslet si, že nás tekutina z lahvičky označené lebkou a hnáty jenom příjemně zahřeje v žaludku, když sloupneme cedulku s nápisem kyselina sírová.

Záblesk zdravého rozumu přišel od ministrů za ČSSD, kteří se na pátečním zasedání vlády chtějí postavit proti pondělnímu otevření obchodů. To ale nestačí. Nutné je přitvrdit, ne pouze nezměkčovat opatření. Teď rozhoduje virus o nás, ne my o něm.

Lekla se opozice šance porazit Babiše?

Bohužel, demokratická opozice v tomto kritickém momentu selhává stejně jako vláda. „Nepředbíhejme, tvrdý lockdown je posledním řešením,“ řekl Deníku N Petr Fiala. Nač chce čekat? Až mu někdo chudáky, na které nezbyl ventilátor, začne vozit do kanceláře? Podle Markéty Pekarové Adamové je tvrdý lockdown jen „drahé posouvání problému v čase“. To nemá vůbec logiku – jistě, lockdown je drahý, ale zato problém účinně řeší. Snižuje rychlost přenosu nákazy a umožňuje ji dostat pod kontrolu. Vše ostatní je dražší.

Ivan Bartoš a Vít Rakušan vyrukovali s objevem, že české fabriky dodávají součástky na Západ a že lockdown je tudíž „neproveditelný“ bez koordinace s jinými zeměmi. No nevím, německý velvyslanec v nedávném rozhovoru pro Deník N nevyslovoval obavy z toho, že Česko nebude dva týdny do Německa posílat gumičky do stěračů, ale že začne exportovat britskou mutaci. Jediný Marian Jurečka je o tvrdém lockdownu ochoten aspoň jednat, nenavrhne ho ale ani on.

Jako by opozici uhranula reálná šance Babiše na podzim porazit. Jako by se lekla sloupců volebního modelu, které jí tu šanci minulou neděli v pestrých barvách ukázaly.

Ve sportu je to známá věc – pozice outsidera dává psychickou výhodu. Jenže když ji outsider zúročí a nad hvězdným favoritem pět minut před koncem vede, může mu naopak naděje na senzační triumf svázat nohy. Náhle místo sebevědomé a dravé hry předvádí ustrašenou snahu hlavně nic nepokazit.

Přesně tu teď předvádí opozice. Bázlivě ustupuje voličské poptávce po návratu normálního života, který není v tuto chvíli možný, místo toho, aby nepříjemnou realitu pojmenovala. Aby byla z obliga v případě totálního kolapsu nemocnic, doplňuje svůj souhlas s rozvolněním řadou podmínek – takový nebo makový typ respirátoru u kadeřníka, neinvazivní testování žáků atd. atd.

Je to dost průhledná strategie. Něco z toho určitě nevyjde, takže vždycky bude šance říct – vidíte, my jsme to navrhovali, takže teď za nic nemůžeme.

Ve skutečnosti právě teď opozice přebírá část odpovědnosti za vše, co se stane v příštích týdnech. Pokud to nebude nic hezkého, Andrej Babiš si na to jistě vzpomene. Tentokrát bude v právu.

Zůstaňte v obraze a sledujte nejčerstvější informace kolem koronaviru na jednom místě.

Koronavirus

Názor

Sněmovní volby 2021

Česko, Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější