Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Velká reportáž z Chebu: Jak jsme se prolhali ke katastrofě a nenašli v ní poučení

Záchranáři před nemocnicí v Chebu překládají pacienta. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Záchranáři před nemocnicí v Chebu překládají pacienta. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Když jsem po zasněžené dálnici přijížděl do Chebu, čekal jsem, kdy uvidím první náznak katastrofy, která se tu odehrává. Kraj počátkem roku zasáhl covid tak prudce jako nikde jinde v Česku. Jenže zoufalství ani smutek neuvidíte, jsou pod povrchem, uvnitř lidí, v jejich rodinách a za zdmi nemocnice. Z té se stal jakýsi symbol toho, čím si region prochází. Místem, odkud se teď lidé moc často nevrací.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Hodně příběhů, které jsem v Chebu slyšel, se týkalo smrti. Odešli blízcí a známí. V hlavě se mi zachytil jeden, který – ač se to možná na první pohled nezdá – patří k těm šťastnějším.

Muž prodělal koronavirus, těžký průběh se zápalem plic. Z nemocnice se vrátil domů, kde o něj pečovala jeho žena. Jeho stav se opět začal zhoršovat. Lapal po dechu, nemoc na něm zanechala těžké následky. Manželka tušila, že je zle. Rozhodla se ale nevolat záchranku, nechtěla, aby její muž zemřel za zdmi nemocnice. Dost možná by nedostal ani šanci na intenzivní péči a ona už by ho nikdy neviděla. Odešel nakonec doma, obklopen láskou. Položil si ruce na hruď a naposledy vydechl.

Rodina měla štěstí v tom, že se mohla s blízkým rozloučit. Jejich společná cesta měla závěr. Na rozdíl od mnoha jiných. „Dnes měla naše sociální pracovnice poradenství s rodinou, která se nestihla rozloučit. Když pacienta odváželi, ještě komunikoval. V nemocnici se zhoršil, přidal se zápal plic a už ho nikdy neviděli,“ vypráví Alena Votavová, ředitelka místního Hospice sv. Jiří.

Senioři se dívají na úřední desku, kam se vyvěšují smuteční oznámení. Často tam bohužel najdou své známé. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Běžně se stará o pacienty, kteří potřebují paliativní péči. Nyní se věnuje i poradenství kolem koronaviru. Když lidé nevědí, na koho se se svými problémy obrátit, často volají sem.

„Nálada mi přijde velmi pesimistická. Každý zná někoho, kdo si prošel covidem. Většina zná někoho, kdo zažil tu ztrátu. V lidech je obrovský smutek. Už to není jen z doslechu. Přímo se vás to dotýká,“ říká Alena Votavová ve své kanceláři.

Smutek je v lidech, na ulici ho ale nevidíte. Stále ho však připomínají

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Reportáž

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější