Komunisté nevěřili v paranormální síly, ale přesto je vědecky zkoumali, říká autorka románu Senzibil
Spisovatelka a novinářka Markéta Pilátová se vrátila po sedmi letech v Latinské Americe do České republiky. Její nový román Senzibil vypráví o lidech nadaných zvláštními schopnostmi, které jim ale neusnadňují rozhodování v každodenním životě. V románu se prolíná někdejší využívání senzibilů Státní bezpečností s temnou krásou Jesenicka a s ozvěnou čarodějnických procesů. Děj se ale odehrává z větší části v současnosti, protože pomoc senzibila vyhledávají lidé stále.
V úvodu knihy stojí, že čtenář by byl překvapen, co všechno je do něj převzato ze skutečnosti. Jak to tedy je?
Ta věta míří hlavně k ústavu pro výzkum paranormálních jevů, který skutečně existoval a který jsem v knize přejmenovala na Insti. Když si o něm člověk čte, má pocit, že má před sebou nějaký fantasy román. V ústavu zkoumali třeba vliv mentální energie na klíčivost brambor a mysleli to smrtelně vážně. Čtenář by si mohl myslet, že jsem si všechno vymyslela, ale je to opravdu vyrešeršované.
Jak si vysvětlujete, že se komunisté se svou vášní pro materialismus a pro potírání čehokoli duchovního chopili paranormálních jevů ve státním institutu? Snažili se zmocnit světa i prostřednictvím toho, čemu sami nevěřili?
Nejabsurdnější bylo, že všichni senzibilové, kartářky a další, kdo tam působili, museli podepsat StB lejstro, že nevěří na paranormální síly.
Proč tedy ústav vlastně existoval?
Oni jej chtěli naprosto utilitárně použít. Nechtěli se nechat zahanbit, v Americe vznikaly úplně stejné ústavy, Američané do výzkumu, který se jmenoval Star Gates, nalili miliardy dolarů. Ten program skončil až v devadesátých letech, Rusové měli program Fénix, což bylo to samé. Čeští rozvědčíci nechtěli zůstat pozadu a chtěli využívat senzibilů ke
