Českému státu chybí národ. Jediným mýtem je první republika, a to hlavně proto, že už si ji nikdo nepamatuje
Jádrem každého národa je dobrá historka. Souboru takových historek říkáme dějiny národa. Dějiny se z nich stanou ve chvíli, kdy se podaří historky provázat srozumitelným příběhem. To znamená, že první historka měla smysl, protože vedla k druhé historce, ta k další a na konci toho všeho vznikl národ se svým vlastním státem.
Sdílení jednoho příběhu, jednoho mýtu, je zdrojem elementární důvěry ve stát a v ty, kdo ho obývají. Mýtus zakládá společenství se sdílenou minulostí a společnou budoucností. Mýtus zakládá důvěru mezi lidmi. Pokud se k sobě v minulosti všichni chovali zodpovědně a vždy sledovali zájem celé společnosti, pak lze totéž očekávat a také vyžadovat od současníků.
Jenomže co kdyby existovala země, jejíž základní osou vyprávění je příběh, ve kterém je jedno, co děláte, protože o všem rozhoduje někdo jiný. Elity vždy selžou, zradí nebo utečou.
Speciál Deníku N: A to je ta krásná země… (1918 – 2018)
Většině lidí je to jedno. Obvyklou strategií přežití je nezájem, kolaborace a udávání. Byl by to vůbec národ? Dalo by se v tom žít? Věřil by v něm někdo někomu?
První a poslední republika
První republika je považována za zlaté období českého státu. Za důkaz, že když Češi dostanou prostor, dokáží velké věci a patří mezi nejlepší na světě. Dokladem je ekonomická úspěšnost země. Aniž to nutně chceme rozporovat, je vhodné dané tvrzení zpřesnit: „Když jsou Češi součástí multikulturní země, dokáží velké věci.“
V první republice tvořili 51 procent obyvatel. Necelou čtvrtinu tvořili Němci a především bez nich a bez židovské menšiny by slušné ekonomické postavení mezi státy Evropy nebylo možné. Stejně tak by nebylo možné bez infrastruktury, kterou na našem území vystavělo Rakousko-Uhersko. Rychlost, s jakou vláda Františka Josefa vybudovala na území Čech a Moravy železniční síť, je z dnešního pohledu nepředstavitelná. Stejně tak je neuvěřitelná skutečnost, že se ji od té doby nepodařilo zmodernizovat pro podmínky 21. století.
Vzpomínky na tehdejší silnou ekonomiku také ignorují
