Projev pro Vladislavský sál k 28. říjnu 2018
Spisovatel, vydavatel a velký popularizátor moderních českých dějin Jiří Padevět ve svých textech dokáže mimořádně živě překlenout oblouk mezi dneškem a minulostí. Proto jsme ho požádali, aby se zamyslel, co by asi mohlo zaznít mezi zdmi staroslavného Vladislavského sálu u příležitosti stého výročí Československé republiky, v den státního svátku 28. října 2018.
Během sta let existence státního útvaru, který tolikrát měnil své jméno, složení obyvatelstva i rozlohu, jsme se sice mohli několikrát svobodně nadechnout, ale většinou byl nádech vzápětí udušen buďto námi samými, nebo vnější silou. Téměř celé dějiny státu během dvacátého století jsou tak jakýmsi katalogem společenských traumat, dodnes hnisajících ran a osobních selhání.
Občané žijící na území dnešní České republiky museli postupně vzdorovat nejen pokusům některých sousedních států o destrukci hranic, ale i snaze československých komunistů o zničení demokracie, která začala v roce 1920 a úspěšně se završila v únoru 1948.
Museli se vypořádat s protofašistickým kalem druhé československé republiky, která nevěděla, co si se sebou počít, a tak devastovala všechny symboly republiky první a svobodu těch nejzranitelnějších. Čelili snaze nacistů, ovládajících nejdříve Německo a poté většinu Evropy, o vyhlazení Čechů, Moravanů, Slezanů, Židů i Romů. Zažili poválečné vyhnání Němců a Maďarů, kteří na počátku války uvěřili politikům, snícím o velkých říších a tisícileté
