Před slovem milovat mám respekt. Herečka Procházková o lásce, sexu, Högerovi i stáří: Mluvím-li o sobě, nelžu
Po našem rozhovoru odjížděla dvaadevadesátiletá Zdenka Procházková točit seriál do Vídně. Aktivní dáma si nehraje na kdyby a netopí se v nostalgii. Svého prvního muže, herce Karla Högera, milovala, ale „svobodnou“ a sebevědomou ženou a herečkou se stala až ke konci manželství. Ostatně, k lásce, sexu a manželství dnes zaujímá velmi liberální postoj. „Opravdová láska je v něčem jiném než v sexu. Když se o někoho postarám, když se neštítím ho umýt, utřít. Když mám někoho ráda a nechci ho ztratit, jsem schopná pro toho člověka udělat všechno. A když už mě neláká sex, proč by on nemohl mít sex s někým jiným?“
Pořád pendlujete mezi Prahou a Vídní?
Teď dokonce i mezi Budapeští. Rakouský seriál, ve kterém už devět let hraju, teď natáčíme také tam, pro produkci je to asi levnější. Pořád mě to velice baví, kolem seriálu je bezvadná parta, nevadí jim, že jezdím až z Prahy, mám tak úžasné podmínky, skvělý hotel a občas natáčíme i někde jinde. Byli jsme dokonce v Jižní Africe, kde byla „naše rodina“, jejíž babičku hraju, na dovolené.
A stále máte i svůj pořad o pražských literátech píšících německy?
Už s ním jezdím méně, ale jezdím. V Rakousku, ale i u nás. V Čechách je známý hlavně Kafka, ale v německy mluvících zemích jsou – Max Brod, Reiner Maria Rilke, Franz Werfel – skuteční klasici, o jejich dílo je pořád velký zájem. No, a pak mám jednou takové povídání ve Ctěnicích, kam si zvu zajímavé hosty…
Jste stále velice akční…
Snažím se. Ale řeknu vám, je to hrozné, být takhle stará. Po ránu všechno píchá, ale zase si díky tomu můžu říct, že ještě žiju.
Jaký je váš současný převládající pocit po těle a na duchu?
V zásadě jsem ráda na světě. Mám různé bolístky, ale ty patří k věku. Jsou lidé daleko mladší, kterým je hůř. A taky hůř žijí. Já se snažím opravdu žít, ne jen živořit. Jsem opotřebovaná, ale to je v mém věku přirozené. Jen ta hlava je katastrofa, nic si nepamatuju. I moje vlastní zážitky a historky mi musí připomínat jiní lidé…
Asi bychom měli čtenářům vysvětlit, že v Rakousku jste s velkým úspěchem hrála už od 60. let. Nebyla jste emigrantka, byla jste tam legálně, pak jste se tam i vdala a angažmá jste měla dokonce ve slavném Burgtheateru. Ale koncem 70. let jste svou dobře rozjetou kariéru ve Vídni přerušila kvůli mamince, která tam chřadla a stýskalo se jí, tak jste se s ní vrátila do Prahy…
Maminka na tom nebyla dobře a já jí chtěla posloužit v poslední fázi života. Pak se ale zotavila a žila až do roku 1989.
Na vídeňskou slavnou éru se vám však už v Praze nepovedlo navázat a s angažmá ve Vídni byl konec. Nesla jste to těžce? Byla to velká oběť?
Do Vídně jsem jezdila, měla jsem tam manžela, občas jsem tam dál hrála, ale už jsem nemohla být ve stálém angažmá, nemám tedy ani „burgtheaterovskou“ penzi, jakou měl třeba Landovský. Nebylo snadné to překousnout, v Praze jsem dobrou práci až do revoluce taky neměla, ale nedalo se nic dělat. Ale nelituji věcí, které se staly.
Nikoho nesoudím, ale nepodepsat bylo možné
V Československu jste svou nejslavnější éru prožila v 50. letech, kdy jste byla herečka Městských divadel pražských, šla jste z role do role, a pak jste byla dokonce konferenciérkou Laterny Magiky na EXPO 1958 v Bruselu. V pořadu Krásný ztráty jste mluvila o tom, že si vás předtím důkladně proklepla StB. Jak to probíhalo? Tlačili na vás?
Zavolali si mě na Bartolomějskou, prověřili si mě a do Bruselu mě pustili. Ten nátlak jsem zažila později, kvůli něčemu jinému.
Tehdy na Expo nepustili Irenu Kačírkovou, jenže ona si to trochu způsobila sama, jak se dozvěděla, že je vybraná, byla celá rozradostněná, tehdy byla na vrcholu zdejší slávy, byla krásná… a nechala se párkrát někde slyšet, jak si představuje, že ji tam třeba pozná někdo z Hollywoodu a dostane nabídku do filmu. Tak nebylo divu, že když se to doneslo estébákům, nejela nikam…
A na vás tedy tlačili kdy, za jakých okolností?
Měla jsem kamaráda z Uruguaye, se kterým jsem se párkrát sešla, už se mi z paměti vytrácí, jak to přesně bylo, ale povolali si mě na výslech na Ruzyň. A udeřili:
