U knižní prvotiny Miroslava Krobota Nečíst se nevyplatí poslechnout její název
Miroslav Krobot byl dlouho pevně usazený v kolonce „úspěšný divadelní režisér“ a posléze „veleúspěšný umělecký šéf“ (Dejvické divadlo vedl od poloviny 90. let). Jeho tvůrčí pole se však začalo postupně rozšiřovat. Nyní nově i na beletrii.
Mimo svůj původní záběr na sebe Krobot nejprve upozornil jako svérázný herec v Příbězích obyčejného šílenství, uvedených tak trochu symbolicky v prvním roce nového tisíciletí, a záhy nato i jako neméně svérázný autor. I když je nutné pro pořádek připomenout, že divadelní hra Sirup (z roku 2002) nebyla jeho úplně prvním dramatickým textem. Ale o tom ještě bude zmínka.
Následovala řada filmových rolí a režií, divadelních adaptací a také scénářů, televizních i filmových. Není úplně snadné najít společného jmenovatele, je však zřejmé, že ve většině svých uměleckých aktivit je Krobot vyznavačem přístupu, pro který má angličtina výborně padnoucí slovo „understatement“. Zrovna pro tenhle termín čeština bohužel nenabízí adekvátní překlad: střídmost, podehrávání, důraz na to, co se děje pod povrchem, nikoli na vnější efekt. Což nijak nevylučuje, že se současně může jednat o útvary, pro které čeština naopak hezký výraz má: „úlet“.
Mezi věcností a fantazií
Vše výše zmíněné se odráží v první Krobotově knize provokativně nazvané Nečíst. Nevybavuji si žádnou jinou publikaci, která by byla
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.