Soucit nad cizími příběhy končí před zavřenými dveřmi Rudolfina
Psát o výstavě vizuálního umění, kterou čtenář nemá možnost vidět, se podobá spíše rozhlasové práci. Nemůžeme ani hovořit s umělci, protože jsme zavření. Stejně jako výstava v Galerii Rudolfinum, která byla nainstalována 21. ledna a čeká na milost úředníků.
Provizorní epidemiologický model zavírání a otvírání je pro dlouhodobý program galerií vražedný. Ačkoli se od loňského prvního lockdownu diskutuje o smyslu opatření v institucích, v nichž je (až na výjimky) prakticky prázdno, teprve nyní nám ministr kultury slíbil v půlce února otevřít galerie. Jen pro očkované, nebo s čerstvým testem? Uvidíme. Můžeme se vsadit, že před Rudolfinem se fronty tvořit nebudou. Vstup je zdarma, proto se sem divák může mnohokrát vracet.
Výstava Compassion Fatigue is Over se měla původně otevřít už v září. Bude otevřena podle slov ředitele Petra Nedomy celé tři měsíce, ať se v budoucnu zpřístupní kdykoli. Exponáty nebylo třeba převážet, jde o videa, která připutovala digitálně.
Téma je kurátorem Jenem Kratochvilem interpretováno jako psychologický stav, který je kombinací traumatického stresu a vyhoření. Ačkoli výstava se připravovala již před pandemií, je logické, že současná situace je jen dalším fenoménem, jenž krmí obecně vnímanou společenskou frustraci. Lidé se snaží
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
