Deník N

Had na tři, Čtyřkoalice a spasitel Bělobrádek. Vítězství a omyly stoletých lidovců

Někdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek a jeho stranický kolega Pavel Severa na hlavním nádraží v Praze, odkud vyjel volební rychlík lidovců s názvem Klidná síla.
Někdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek a jeho stranický kolega Pavel Severa na hlavním nádraží v Praze, odkud vyjel volební rychlík lidovců s názvem Klidná síla.
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Lidovci si letos připomínají sto let od založení své strany. V jaké kondici je pověstná „klidná síla“ v tak úctyhodném věku?

„Síla KDU-ČSL je nepochybně v její tradici. Ostatně naše strana je jednou z mála na naší politické scéně, která vůbec nějakou tradici má,“ řekl v březnu 1996 Josef Lux. Bylo pár měsíců před volbami a on byl vicepremiérem, ministrem zemědělství, a především předsedou KDU-ČSL. Jeho politická kariéra se blížila vrcholu.

„Vaše strana nebyla za dobu své existence nikdy v opozici. Čím si to vysvětlujete? Umíte si vůbec něco takového představit?“ ptal se ho tehdejší reportér Respektu Vladimír Mlynář a svým dotazem vlastně přesně vystihl politickou sílu, ale i pověst nejvýznamnějšího polistopadového předsedy lidovců.

A Josef Lux, který proslul větou, že o koalicích se vyjednává vždy až po volbách, mu odpověděl: „Nebál bych se toho, ale přesto myslím, že je lépe být na druhé straně barikády.“

Letos KDU-ČSL slaví 100. narozeniny a Luxova slova o síle tradice stále platí. Přidávají se k nim také další. A sice varování, aby tíha historie netáhla lidovce ke dnu a nebrzdila je. Jako se to už párkrát stalo.

„Historie KDU-ČSL má podle mě čtyři klíčové milníky. Tím prvním je rok 1919, kdy se Jan Šrámek rozhodl sloučit katolické strany v Československu. Druhým bylo, když strana přežila období fašismu. Vděčí za to své velké členské základně lidí se skutečně pevným přesvědčením. Třetím milníkem byla porevoluční ‚BartončíkGate‘. Tehdy jsme měli šanci narušit sílu Občanského fóra, šanci vytvořit skutečně silnou křesťansko-demokratickou stranu, ale tahle kauza naděje navždy zmařila. Posledním milníkem pak byl Josef Lux. Nestál venku a pral se s Václavem Klausem. To on pozvedl po revoluci naši stranu,“ vypráví se zaujetím Cyril Svoboda, spoluautor Ústavy, bývalý předseda strany a ministr mnoha resortů.

Podpis koaliční dohody ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA. Zleva předseda KDS Václav Benda, předseda ODS Václav Klaus, předseda KDU-ČSL Josef Lux a předseda ODA Jan Kalvoda při přípitku po podpisu dohody v roce 1992. Foto: ČTK

Temná část dějin a plány na rozmach

Ve svých milnících ovšem přeskočil nejtemnější část stranických dějin. A sice léta 1948–1989, která lidovci prožili pod rouškou Národní fronty a přísným dohledem komunistického aparátu. Díky kolaboraci s režimem však vznikla pro tisíce lidí alternativa ke členství v KSČ. Ostatně v té době, v osmdesátých letech, k lidovcům vstoupili třeba i dva bývalí předsedové strany Jan Kasal a Miroslav Kalousek.

„My jsme však nečekali na sametovou revoluci, měli jsme vybudovaný samoobrodný proces, kde řada z nás byla. Takzvaný obrodný proud. Sbírali jsme podpisy, abychom mohli svolat řádný sněm a vyměnit straně loajální vedení. Chtěli jsme vyzvat i ke změně Ústavy, aby z ní vypadl článek o vedoucí úloze komunistické strany. Listopad nás předběhl, ale zase jsme na něj byli připraveni,“ líčí Kasal, dlouholetý poslanec a expředseda strany.

Lidovci se po revoluci skutečně chystali na rozmach. Měli v plánu vybudovat velkou křesťansko-demokratickou stranu, která by podobně jako v Rakousku či Německu hrála klíčovou roli na politické scéně. Jenže narazili. Slabinou se jim v tu chvíli stala jejich historie. Ne celá, ale ta po roce 1948. Prvorepublikový předseda Jan Šrámek, který stál v čele strany 30 let, totiž po válce v Košicích zapojil svoji stranu do už zmíněné Národní fronty. Lidovci díky tomu fungovali dál, ale museli spolupracovat s KSČ. A právě na to doplatili.

volby počet hlasů hlasy v % počet mandátů
1920 699 728 11,3 33 mandátů
1925 691 095 9,7 31 mandátů
1929 623 340 8,4 25 mandátů
1935 615 804 7,5 22 mandátů
1946 1 110 920 20,2 46 mandátů

Zdroj: Wikipedia

Aféra s donášením a záchrana Luxem

Pouhé dva dny před volbami v roce 1990 vystoupil tehdejší ministr vnitra Jan Ruml s tím, že předseda lidovců Josef Bartončík byl spolupracovníkem StB. Donášet měl přitom kromě jiných na Václava Bendu, výraznou tvář tehdejší politické scény a především šéfa Křesťanskodemokratické strany, s níž se lidovci chtěli spojovat.

„Informace o tom se objevila už pár měsíců předtím v rakouském časopisu Profit, ale nevěnovali jsme tomu pozornost, protože kolovalo mnoho takových neověřených zpráv,“ vzpomíná Jan Kasal. Jenže to byla chyba, na kterou lidovci doplatili volebním výsledkem i vnitřním rozkolem.

„Bylo to fatální. Nesmírně to stranu poškodilo a odsunulo ji to do role marginální politické síly. Špičky lidové strany v době normalizace byly prošpikovány agenty StB a tohle byla daň,“ říká jiný bývalý šéf strany, už zmíněný Miroslav Kalousek.

Reklamní poutač s karikaturou Josefa Luxe doplňují váhy a nápis „Modrá pýcha, rudé sliby, nerad učinil bych chyby. Kam se váha nakloní, až na ni vlezeme my?!?“.

Lidovci vyšli z aféry oslabeni vnitřními hádkami, které naštěstí pro ně netrvaly dlouho. V září 1990 je z nich vyvedl Josef Lux, nejvýraznější polistopadová tvář strany.

Lux stranu uklidnil, přejmenoval na dnešní KDU-ČSL a dal jí nový program. Program středopravicový, křesťansko-demokratický a mimochodem v mnohém podobný tomu dnešnímu. Stranu také otevřel novým tvářím, což bylo do té doby nevídané. Lux na její kandidátky přivedl výrazné osobnosti, jako byl třeba Petr Pithart, a zdůrazňoval, že lidovci nejsou pouze stranou náboženskou, katolickou, ale stranou pro všechny.

volby počet hlasů hlasy v %  počet mandátů
1990 607 134 8,4 20
1992 406 341 6,3 15

Zdroj: Wikipedia

Bodoval i v politice. Dokázal úspěšně čelit dominantnímu Václavu Klausovi, dokonce tolik, že si od Klause vysloužil dnes už legendární přezdívku – Had na tři. Lidovce také přivedl ke slibným volebním výsledkům. Nejvíce získali právě pod jeho vedením v roce 1998, téměř devět procent. Přesto strana tehdy poprvé skončila v opozici. Lux odmítl spolupracovat na vládě s komunisty a politickou scénu na dlouhé čtyři roky přidusila opoziční smlouva Václava Klause a Miloše Zemana.

Pár týdnů poté přišel smutný zvrat.

„Před hodinou jsem na jednání celostátního výboru společně s klubem poslanců křesťanských demokratů rezignoval na funkci předsedy KDU-ČSL a předsedy poslaneckého klubu křesťanských demokratů. Důvod je jediný: Je to porucha krvetvorby, chcete-li jakási chronická forma leukémie,“ pronesl Lux v září 1998 nečekaně před novináři. A dodal: „Pokud jsem někoho zarmoutil, tak se omlouvám, a snad jenom: Držte mi palce.“ O rok později zemřel.

Tehdejší předseda KDU-ČSL Jan Kasal s místopředsedy strany Pavlem Severou a Miroslavem Kalouskem (zleva) nesou rakev s ostatky Josefa Luxe během posledního rozloučení se zesnulým v pražské Svatovítské katedrále. Foto: ČTK

Jeho smrt byla pro lidovce rána. „Nečekaný odchod schopného a dominantního předsedy s obrovskou autoritou stranou značně otřásl, neboť na něj nebyla připravena,“ píše ve své knize Český politický katolicismus 1848–2005 profesor politologie a dnes především předseda ODS, Petr Fiala.

„Chodili jsme všichni do jednoho kostela“

Stranu převzal Jan Kasal. A spolu s ní i velkolepý projekt, který Lux ještě stihl nastartovat – vznikající Čtyřkoalici, kterou 1. září 1998 vytvořili KDU-ČSLUnie svobodyDemokratická unie a Občanská demokratická aliance. Společně plánovali porazit ODS a ČSSD. Dvoje podzimní volby jim daly naději na velký úspěch, ale před klíčovými volbami do sněmovny v roce 2002 se pakt zhroutil. Tím padl i další pokus o vytvoření české CDU.

„Čtyřkoalice byla velká příležitost. Navíc jsme si my, lídři všech formací, i docela rozuměli. Když to řeknu v nadsázce – chodili jsme všichni do jednoho kostela. Jenže nakonec to zničily osobní ambice,“ vzpomíná Kasal. A Cyril Svoboda, který stranu v květnu 2001 převzal, dodává: „Udělal jsem tehdy chybu.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější