Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chcete si ověřit dánský smysl pro humor? Vydejte se až na vrchol Brány nebes

Rozhledna na druhé nejvyšší „hoře“ Dánska (v nadmořské výšce 147 metrů). Foto: Albína Mrázová, Deník N
Rozhledna na druhé nejvyšší „hoře“ Dánska (v nadmořské výšce 147 metrů). Foto: Albína Mrázová, Deník N

Dánský deník Albíny Mrázové: Každá země má své nejvyšší vrcholy, takřka všechny se jimi náležitě pyšní. Výška některých ovšem zdaleka nedosáhne ani čtyřmístného čísla. Himmelbjerget, jeden z nejvýše položených bodů Dánska, je toho skvělým příkladem.

„To musí být nejvyšší hora v Česku,“ řekl mi letos v létě s netajeným obdivem při jízdě po dálnici směrem od Drážďan kolem Řípu můj dánský přítel. Z jeho ploché domoviny mu kopec Říp snadno mohl připadat jako velehora. I on je totiž vyšší než všechny kopce v Dánsku.

Dánové si dlouhou dobu mysleli (a říkali), že jejich nejvyšší horou je Himmelbjerget. Po důkladném přeměření se ale zjistilo, že Ejer Baunehøj je ještě o 23 metrů vyšší. Přesto je první jmenovaný vrch jedním z nejoblíbenějších „outdoorových“ míst v Dánsku. Dánové totiž nemají hory, zato mají smysl pro humor – Himmelbjerget v překladu znamená Nebeská hora. Pokud vede Himmelbjerget skutečně až do nebes, pak s vrcholem ve 147 metrech nad mořem jsou nebesa v Dánsku proklatě nízko.

Výstup do nebes

Himmelbjerget je tedy poněkud přehnaný název pro místo, ke kterému od parkoviště vede jen pársetmetrová stezka s opravdu mírným výstupem. A i její začátek je poněkud zavádějící. Z parkoviště se jde k rozcestí, které má vést k „hoře“, z kopce. Ukazatel pak nabízí hned dvě cesty k jednomu z nejvyšších dánských vrcholů. První má být složitější, zatímco ta druhá je doporučená i lidem s hendikepem, případně rodičům s kočárky. Není totiž tak příkrá a zároveň je vidět, že se o ni někdo stará.

Jako zkušení lezci, kteří se výstupu do nebes nebojí, jsme si vybrali stezku, která je určená pro „horolezce“, tedy tu, na kterou maminky s kočárky nejdou. Výšlap nám i tak zabral pouhých pět minut, a to jsme táhli nejméně kilový batoh s pitím a sušenkami.

„Vidíš, také máme hory,“ zajásal Martin na vrcholu, ze kterého bylo dobře vidět na jezera v údolí pod námi. „Pozná se to dokonce podle toho, že tady sněží,“ pokračoval nadšeně a poukazoval na to, že letos konečně jednou napadl v Dánsku zase sníh.

Vzhůru do nížin

Pětiminutová procházka, byť na jeden z nejvyšších dánských kopců, není ale náplň na celé odpoledne. Tak jsme se rozhodli prodloužit si túru výletem k jezeru Julsø, na které jsme měli z Nebeské hory výhled. Cesta k němu byla mnohem krkolomnější než ta od parkoviště k rozhledně.

Z Brány nebes až k jezeru Julsø. Foto: Albína Mrázová

S výšlapem třeba na Sněžku či Ještěd se to sice srovnávat nedá, ale jde o dostatečně náročný výkon na to, aby si pán, vedle kterého jsme procházeli, stěžoval na bolest v kloubech: „Tyhle kopce, ono je mnohem zrádnější lézt dolů než nahoru,“ sděloval nám z lavičky, kterých je tu podél stezek řada.

Dojít k jezeru, které je dominantním místem vrchoviny kolem města Silkeborg, nám trvalo patnáct minut (a to jsem se ještě zastavovala a fotila, nakonec, kdy má člověk příležitost udělat si záběr dánských hor?).

Roztomilé dánské krpály

Když se řekne, že někdo zdolal dánský vrchol za jeden den dokonce třikrát, mohlo by se zdát, že podal obdivuhodný výkon. Dokud se nezjistí, jak velký vlastně ten kopec je. Stezka vedoucí od jezera je ale o mnoho zákeřnější než dvě předešlé, které vedou z parkoviště.

Na rozdíl od tří ze čtyř cest, které k hoře vedou a které už jsme prošli, je ta, která vede lesem k jezeru, neupravovaná, což obzvlášť v dánské zimě znamená nemalý příděl bláta, jímž musíte projít. Právě na této stezce se před námi začalo objevovat to, čemu se dá vzdáleně říkat krpály. Nikterak závratné – většinou tyhle roztomilé, ale příkré terénní vlny nepřesáhují šířku dvaceti metrů –, ovšem i tak nám daly zabrat. „Dělali jsme si z toho legraci, ale podívej, jak popadáme dech,“ hlásí pyšně Martin, který navíc kvůli lockdownu už měsíc neviděl tělocvičnu a běhat odmítá.

Podobných „kopců“, které tvoří okolí Nebeské hory, jsme „zdolali“ ještě několik. S našimi horami se to sice srovnávat nedá, ale nejste-li ve formě, což zrovna nyní mnoho lidí není, můžete se zadýchat i na jednom z nejvyšších dánských vrcholů. A to je co říct.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Deník z ciziny

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější