Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Z plánů prosadit svůj vliv ve střední a východní Evropě zbývají Pekingu jen Srbsko, Maďarsko, český prezident a oči pro pláč

Prezident Miloš Zeman při úterní videokonferenci s čínským lídrem Si Ťin-pchingem. Foto: Twitter Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka
Prezident Miloš Zeman při úterní videokonferenci s čínským lídrem Si Ťin-pchingem. Foto: Twitter Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka

Komentář Filipa Šeboka: Čínský lídr Si Ťin-pching s velkou pompou hostil virtuální summit seskupení 17 plus 1, které sdružuje Čínu a státy střední a východní Evropy, včetně Česka. Číně se však navzdory všem snahám formát, jenž viditelně ztrácí dech, oživit nepodařilo. Český prezident Zeman tak zůstává jeden z posledních lídrů v regionu, jenž ještě do vztahů s Čínou vkládá naděje.

Čína s oficiálním oznámením summitu, který se nakonec konal uplynulé úterý, otálela do poslední chvíle. Neobvyklé zdržení a tajnůstkaření mělo svůj důvod. Čínští diplomaté se podle informací z kuloárů před summitem všemožně snažili přimět účastnické státy, aby na summit vyslaly co nejvyšší představitele, a to jak výhružkami, tak přísliby.

Vše například nasvědčuje tomu, že slovenský premiér Igor Matovič se summitu zúčastnil proto, že Slovensko a Čína podepsaly dlouho očekávaný protokol o vývozu jehněčího a kozího masa do Číny. Původně se totiž měl summitu podle informací z vícero zdrojů účastnit „pouze“ vicepremiér a ministr financí Eduard Heger.

Prezidenta ani premiéra nicméně na summit nevyslalo šest zemí (Lotyšsko, Estonsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko a Slovinsko), což je v prozatímní historii tohoto setkávání nejvyšší absence. Pro Čínu to byla o to větší rána, že hostitelem summitu byl vůbec poprvé čínský lídr Si Ťin-pching, zatímco předtím se setkání konala za účasti čínského premiéra. Oslavné chorály čínských státních médií o seskupení 17 plus 1 jako o „pionýrském díle čínské velmocenské diplomacie“ tak vypadaly směšně.

17 + 1, nebo 2 + 1?

Na úterním setkání také poprvé nebyly přijaty závěrečné „směrnice“, jako tomu bývalo na každoročních summitech doposud. Naproti tomu byly vydány „Pekingský akční plán spolupráce“, jenž nabízí pouze strohý výčet plánovaných aktivit, a také seznam uzavřených memorand a dohod. Nenajdeme zde žádné obligatorní odkazy na Čínou prosazované diplomatické koncepty, jako jsou „komunita sdíleného osudu lidství“, a dokonce ani žádný odkaz na „novou hedvábnou stezku“.

To vše je výsledkem tlaku některých zúčastněných zemí, především z Pobaltí, jež byly ve vyjednáváních s Pekingem neoblomné. Hodně se diskutuje o tom, že toto uskupení má být pro Čínu jakýmsi trojským koněm v Evropské unii, kterého využívá k prosazování svých zájmů. I když nelze popřít, že to skutečně je jednou z motivací Pekingu, zkušenosti ukazují, že se v tomto směru formát míjí účinkem.

Chladné přijetí čínského prezidenta ve velké části regionu pramení z vícero faktorů. Tím nejdůležitějším jsou nesplněná ekonomická očekávání. Není to jenom Česko, kde velké přísliby investic z Číny a vidina nové exportní destinace vzaly po střetu s realitou za své.

Druhým důležitým faktorem jsou vztahy se Spojenými státy. Země v regionu vstřícně naslouchaly obavám Washingtonu, jenž za prezidenta Donalda Trumpa radikálně upravil kurz politiky vůči Číně. Přetavilo se to například do společné deklarace o bezpečnosti 5G sítí, kterou v posledních dvou letech podepsala se Spojenými státy většina států regionu včetně Česka.

Toto samozřejmě neplatí pro všechny participující státy. 17 + 1 se však prakticky scvrklo na 2 + 1, kdy se entuziazmus pro rozvoj vztahů s Pekingem stále drží pouze v Maďarsku a Srbsku. Pekingu to stačí a často se za bilaterální vtahy s těmito zeměmi schovává a prezentuje je jako něco, co charakterizuje postoj celého regionu.

Čínské vábení vakcínami

Čínský prezident Si Ťin-pching se ve svém projevu na summitu snažil přesvědčit země regionu, že spolupráce má smysl a může přinést reálné výsledky. Na stůl vyložil dva trumfy: ekonomické výhody a spolupráci v boji proti koronaviru, konkrétně čínské vakcíny.

Si Ťin-pching přislíbil, že Čína navýší dovoz ze zemí střední a východní Evropy s cílem dosáhnout objemu 170 miliard dolarů v příštích pěti letech. Za stejné období chce Čína také zdvojnásobit objem dovozu zemědělských produktů z těchto zemí. Vzhledem k předchozím zkušenostem je ale diskutabilní, zda Peking tyto sliby skutečně dokáže naplnit. Výsledky formátu z ekonomické oblasti jsou totiž skromné, což dokazuje i fakt, že Čína cíle vzájemného obchodu ve výši 100 miliard amerických dolarů dosáhla až v roce 2020, tedy pět let po plánovaném datu.

Zajímavější je nepochybně čínská nabídka poskytnout zemím regionu, jež o to mají zájem, čínské vakcíny. Touto cestou se už vydalo Srbsko a také Maďarsko a otevřeně s možností využít ruské a čínské vakcíny flirtoval i český premiér Babiš. Čínské vakcíny zatím neprošly nutnou unijní certifikací a netransparentnost čínských firem při zveřejňování klinických testů navíc důvěru ve vakcíny snižuje.

Nabídka vakcín je pro Čínu důležitým nástrojem, jak si vylepšit image a posílit svou geopolitickou pozici. Jestli se této nabídce dostane odpovědi, je zatím nejasné. Premiér Babiš například dnes přislíbil, že v Česku budou použity jen vakcíny schválené Evropskou lékovou agenturou EMA.

Čína jako Zemanův projekt

Český prezident Zeman se k setkání připojil z Polska, kde se ve stejný den konal summit prezidentů zemí Visegrádské čtyřky. Ve svém krátkém projevu jako obvykle vyjádřil zájem o pragmatickou spolupráci s Pekingem a se svým „osobním přítelem“ Si Ťin-pchingem. V tomto kontextu Zeman zmínil projekt vysokorychlostní železnice mezi Čínou a Evropou.

Zemanova rétorika naznačuje, že český prezident se navzdory proklamované pragmatičnosti stále pohybuje spíše v rovině bombastických a vysoce nerealistických projektů. Potvrzuje se také, že alespoň navenek jsou vztahy s Čínou dnes už především osobním prezidentovým projektem. Reálné spolupráce je naproti tomu pomálu.

Stojí za zmínku, že v akčním plánu vydaném na summitu nenajdeme zmínku o čínském investičním fóru, které se stalo vlajkovou lodí české účasti na projektu, ani o žádné jiné aktivitě, jež by se měla konat v Česku. Původně přitom v plánovaných aktivitách investiční fórum figurovalo.

Z českého pohledu by bylo žádoucí další účast na projektu zvážit a minimálně snížit úroveň do jeho zapojení. Reprezentace na úrovni premiéra nebo prezidenta totiž vůbec neodpovídá významu tohoto formátu a nahrává spíše čínské straně. Takové kroky by bylo zapotřebí koordinovat s dalšími participujícími státy.

Na druhou stranu byl však doposud formát pro Česko a další země regionu v jistém smyslu užitečný. Paradoxně totiž přispěl k tomu, že s Čínou jsme se v nějaké formě naučili jednat a prosadit si i své zájmy, i když v omezené rovině.

Proto – jak dlouhodobě prosazuje projekt China Observers in Central in Eastern Europe – není třeba rezignovat na snahu o vytvoření formátu „17 + 0“, a tedy i ve vztazích s Čínou co nejvíce sjednocovat společný postup. To není na škodu ani v kontextu toho, že agendu vztahů s Čínou dlouhodobě válcuje francouzsko-německý tandem, který si například na konci minulého roku prosadil uzavření kontroverzní investiční dohody.

Autor je analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky a člen týmu projektu MapInfluenCE.

V rubrice komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Poslední šance získat studentské předplatné se slevou 50 %. Pořídit můžete jen do 31. října. 

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Čína

Miloš Zeman

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější