Dvacet let ve spacáku. Jak novináři i část společnosti hájí nezávislost České televize a proč se jim to moc nedaří
Komentář Martina Gromana: Na vzpomínání není zrovna doba, a tak na přelomu roku trochu zapadlo jedno i pro budoucnost podstatné výročí. Před dvaceti lety, v únoru 2001, pozvolna končila televizní krize vyvolaná v prosinci předchozího roku. A protože současná Rada České televize opět pravidelně vyvolává různá pnutí, není od věci si připomenout, co se stalo a především k čemu to vedlo.
Abychom byli přesní, na televizní krizi a její průběh zavzpomínal ve svém komentáři na Lupě Filip Rožánek a na blogu Aktuálně také Milan Šmíd, a to rovnou s odkazem na své starší texty k tomuto tématu, není tedy nutné vše opakovat.
Ano, pro leckoho televizní krize roku 2000 a vše, co vyvolala, včetně do té doby největších demonstrací po listopadu 1989, zůstane navždy „spacákovou revolucí“, pro jiné nezdařeným pokusem především ODS o převzetí média veřejné služby pod svou kuratelu. Pro budoucí pochopení a poučení z tehdejších událostí je ale podstatné něco jiného. Televize a její tehdejší redaktoři