Dalo se pomoct panu Halamkovi? Tragický příběh z Vinohrad ukazuje nezachycený pád člověka v problémech
Na pražských Vinohradech počátkem roku zemřel člověk, svérázná postavička, kterou místní dobře znali. Muž, který většinu života balancoval nad propastí, se v mrazivém počasí ocitl na ulici, což ho nakonec stálo život. Jeho příběh ukazuje na nedostatky, kterými systém péče o sociálně ohrožené lidi trpí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Dobrej, řediteli,“ zdravil Ladislav Halamka známé tváře z okolí Riegrových sadů na pražských Vinohradech. Nejčastěji postával u večerky na rohu Mánesovy a Blanické ulice.
Pro mnoho místních to byl Láďa, taková lokální „postavička“, neodmyslitelná součást této části Vinohrad.
Byl to člověk nepřehlédnutelný. Část života trávil přímo před večerkou s lahvovým Braníkem v ruce. Bavil se s každým kolemjdoucím, občas chtěl nějakou tu korunu. Jindy zase postával s kárkou na rohu a vykládal, jak je to teď se sběrem kovu špatné. Na první pohled pitoreskní postavička, ve skutečnosti sociálně velmi zranitelný člověk, který měl navíc dlouhodobé problémy s alkoholem.
Jednoho lednového dne se na místě, kde člověk Ladislava Halamku denně potkával, objevila vzpomínková plaketa. Ladislav Halamka krátce po Novém roce zemřel. V největších mrazech musel odejít z městského bytu, od té doby přespával venku. V chladném počasí se jeho stav zhoršil natolik, že musel být převezen do nemocnice, odkud se už nevrátil.
Jeho smrt vyvolává mnoho otázek: Proč musel skončit na ulici zrovna v zimě? Proč se o něj městská část nepostarala? A opravdu nebylo jiné řešení?
Alkohol, privatizace i nezájem
Deník N se pokusil zmapovat případ člověka, který roky žil v bídě a postupně padal sociálním systémem, až spadl na úplné dno. Není to černobílý příběh o nehumánní radnici, která vyhnala staršího muže na mráz, ani příběh muže, který si vše způsobil sám svou neochotou spolupracovat a přizpůsobit se. Spíše popisujeme jeden z mnoha zdánlivě neřešitelných případů, které dost možná řešení mají.
Ladislav Halamka se narodil v roce 1961. Na Vinohradech strávil celý život, jeho rodina měla byt v Italské ulici. Absolvoval základní školu, později se vyučil malířem pokojů. V oboru však pracoval pouze krátce. A nikdy asi pořádně.
V posledních letech měl zdravotní potíže. „Dřív na tom byl lépe. Řídil auto, jezdil na chalupu. Byl to astmatik, co si pamatuji, a byl v invalidním důchodu. Samozřejmě měl problémy
