Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Petr Pithart: Petr Koubský je mužem jasné řeči

Držitel letošní Ceny Ferdinanda Peroutky v ilustraci Petra Poláka.
Držitel letošní Ceny Ferdinanda Peroutky v ilustraci Petra Poláka.

Společnost Ferdinanda Peroutky udělila v pátek 5. února prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2020 redaktorům Petru Koubskému z Deníku N a Danielu Stachovi z České televize. Přečtěte si průvodní řeč Petra Pitharta k ocenění Petra Koubského.

Koubský, když jsme v úzkých

Ferdinand Peroutka dnes trochu pozvedl hlavu: koho že? My jako Přítomnost jsme přece byli navýsost politický čtrnáctideník. A vy v tom vašem spolku hledáte každý rok – alespoň podle toho, co se ke mně donese – nejlepší politické novináře, publicisty. A dáte jim nějakou cenu. Tedy prý moji. To je mně jistě milé, ale kdo je tenhle? Já psal přece o politice, musel jsem, i když bych raději psal romány nebo divadelní kusy.

Muž, který se nechce plést do politiky, který to sám o sobě říká, a kterého jsme dnes pozvali do tohoto skvělého polistopadového paláce kultury, to nakonec dělá. Plete se do politiky, a to tím nejlepším možným způsobem.

Mluví a píše totiž tak, že bezděčně činí zřejmým, kdo se do politiky plete, aniž by na to měl, anebo kteří se do ní pletou, aniž čemu nerozumějí. Plete se do ní nakonec i on sám: tím, že vysvětluje, co měli vysvětlit jiní, ale hlavně tím, že ukazuje, že jasná řeč je v určitých situacích politikum prvního řádu. A že bychom na ní měli trvat vždycky. Nejasná řeč těch, kteří do krizové situace vstupují jako její odpovědní řešitelé, může být katastrofa – když tu nejsou jiní, kteří umějí situaci analyzovat, vysvětlit, naznačit řešení.

Je hodně politiků, kteří neumějí promluvit. Neměli by se montovat do politiky, to je moje naléhavé doporučení jako toho, kdo aktivní politice věnoval skoro dvacet let. Kdo špatně mluví, kdo neumí vyslovovat, jehož věty nemají konec, kdo vyklouzává z vazeb, kdo není s to napsat sám smysluplný text, ten to nemá v hlavě srovnané.

Jistě ne všichni, ale mnozí politici dnes mluví i píší špatně. Vynechme ty, kterým není skoro rozumět, mrmlají, mluví zbrkle a nepomůže jim, že nosí červenou vestu nebo trumpovskou čepici, asi abychom si je zapamatovali alespoň podle těchto atributů. Ostatním rozumíme, ale rozpoznáváme, co říkají z vlastní hlavy, a co jim píšou jejich nájemní psavci? Řeči těch prvních se nikdy nesmí přepsat doslova, byl by to blábol. Těm druhým rozumíme, ale nejsou zcela věrohodní, protože slova v jejich ústech nejsou jejich vlastní.

S Petrem Koubským se dnes politikum stala jasná řeč, jasné myšlenky. Taková řeč předpokládá bohaté, neustále rozšiřované vědomosti, dovednost analyzovat problém a srozumitelně obnažit jeho jádro, tlumočit mezi jednotlivými oblastmi vědění, mezi jednotlivými profesemi. Mezi zasvěcenými a laiky. Co říkám: mezi lidmi, kteří jdou právě po ulici podél tohoto domu. Znamená sociální inteligenci, empatii i pro ty, se kterými si normálně nepovídám.

Je to dnes ve veřejném prostoru kvalita tak nápadná, tak vzácná, a přitom dostupná a všeobecně srozumitelná, že jsem začal Koubského řeč, Koubského psaní zkoumat. Vesměs v Deníku N, ale nejen tam. Na nic zvláštního jsem nepřišel. Žádné finty, speciality, vymyšlenosti. On ale ani nemá žádný ze zlozvyků, které míváme my, většina z nás, lidí pera. Neuchyluje se k žádným klišé, k žádným frázím, k žádným nutkáním opakovat určitá slova, utíkat se do slovní vaty.

Rozpoznal jsem však v jeho řeči, v jeho výkladech důležitou, protože nenápadnou trpělivost, neurážející slabší, chápající pomaleji nebo jen zčásti. Vždyť to jsem i já! Na druhé straně i ochotu přiznat se, že on sám neví. Jde tu tedy nejen o politikum, ale i mravnost, mravní postoj solidarity se všemi občany naší země.

Mluví a píše a využívá přitom všechny možnosti české řeči, našeho jazyka. Cizí slova pak jen, když jsou nezbytně nutná.

Je hodně dobře, že Petra Koubského v této těžké době máme, my, naše zneklidněná veřejnost. Navrhoval jsem ho k udělení ceny už vloni, když ještě žádná pandemie nebyla. On totiž není epizodou, vázanou na tuto krizovou situaci. On je a nadlouho zůstane měřítkem čisté a jasné řeči, ze které se v situaci všeobecné nejistoty, neklidu a paniky může stát jazyk, řeč, text politikum prvního řádu.

Kdybych byl premiérem, Koubského bych si najal. Kdybych byl Koubským, najmout bych se nenechal. Polarita těchto dvou mužů charakterizuje tuto dobu a pevně věřím, že ji pomáhá léčit.

Petr Pithart, laudatio Petra Koubského pro Cenu Ferdinanda Peroutky 2020.

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější