Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Co bylo dřív součástí hybridní války, je dneska běžné. Toho se bojím, říká válečný reportér

Už to jako konflikt vlastně nevnímám, jde o důležitou součást mého života, strávil jsem tam přece jen skoro tři roky, říká o své zkušenosti z Donbasu reportér Tomáš Forró. Foto: archiv T. F.
Už to jako konflikt vlastně nevnímám, jde o důležitou součást mého života, strávil jsem tam přece jen skoro tři roky, říká o své zkušenosti z Donbasu reportér Tomáš Forró. Foto: archiv T. F.

Situace na Donbase upadá v zapomnění. Jednání mezi Ruskem a Ukrajinou uvázla na mrtvém bodě – stejně jako miliony civilistů, kteří uprostřed neřešeného vojenského konfliktu žijí. „V zákopech to skutečné zlo nenajdete,“ popisuje slovenský novinář Tomáš Forró, který válku a život na východě Ukrajiny zachytil v reportážní knize Donbas.

Na obálce vaší knihy Martin M. Šimečka píše:Na počátku byl autorův záměr pokusit se porozumět záhadě, jak vzniká válka, pochopit kořeny zla.“ Teď když jste viděl obě strany konfliktu, už trochu tušíte, jak konflikt vznikl, chápete, odkud zlo pramení, není to pro vás o to víc frustrující?

Do jisté míry je. Nejen na Ukrajině ale i v jiných konfliktech a krizových situacích jsem pochopil, že ti nositelé a vykonavatelé zla, jak by řekl Milan Šimečka, ať už vojáci, nebo jiní aktéři, jsou stejné oběti, jako ti, které sami zabíjejí.

Pro nás jakožto rozumné bytosti je těžko uchopitelné, proč to dělají a proč je k tomu někdo manipuluje. Potřebujeme totiž dávat světu pořádek a smysl, věřit, že žijeme v nějaké organizované struktuře, i proto se nám s tím těžko žije. Najednou totiž už nevidíte jasnou příčinu, proč se něco takového děje, nelze to uchopit. Hledat přímočaré a bezprostřední viníky je pohodlné, ale ti vojáci jsou sami často úplně v koncích.

Když jsem za nimi jezdil do zákopů, zajímalo mě, jak to tam funguje. Jenže to se v zákopu nikdy nedozvíte a neví to ani samotní vojáci. Často ani netuší, kdo na ně střílí. Vědí jen, co jim řekne velitel.

V bojovém perimetru na ukrajinské straně se mnou seděli skvělí lidé, starali se o mě, pomáhali mi, ochraňovali mě a za pár měsíců jsem seděl o 900 metrů dál, ve stejném sektoru, ale na druhé straně konfliktu, a tam byli taky takoví lidé. Akorát víte, že se každého snaží zabít. Přitom v

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Ukrajina

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější