Zločiny velké lenosti. Nová detektivní série svůj zajímavý námět topí v nedůslednosti
Zločiny Velké Prahy oprašují divácky atraktivní prvorepublikové prostředí a nalézají v něm mnoho nového potenciálu. Jde o temnější seriál, než by se na první pohled zdálo, jenž se staví proti obrazu, jaký si o době první republiky běžně malujeme. Vypravěčská i řemeslná nedůslednost však vedou k rozpačitému výsledku.
Kriminální žánr patří k těm nejpopulárnějším u nás a Česká televize nám proto dopřává víceméně nekonečný proud detektivních minisérií. Jedna taková může mít okolo deseti epizod, tedy nějaké dva měsíce vysílání – přesně tolik, než se námět přejí. Hned po skončení pak může přijít další, která už čeká v řadě. Tento model je vymyšlen velmi chytře, alespoň hypoteticky. Relativně nízký počet epizod umožňuje udržet kvalitu, marketingové oddělení může v krátkých intervalech pracovat s novými podněty a v neposlední řadě se tvůrci nemusejí bát zkoušet nové přístupy k žánru. V případě zahnutí do slepé uličky se zase tolik nestane – za pár týdnů poběží seriál z jiného prostředí a s jinými postavami.
Tentokrát padla řada na čerstvě založenou první republiku a tým vedený Jaroslavem Pleslem a Jiřím Langmajerem. Potenciál Zločinů Velké Prahy nebyl malý, seriál totiž