S koncem války utrpení lidí nekončí

„Před válkou jsem chtěla studovat malbu,“ říká autorka kresby, pacientka MAGNA v severním Iráku. Její život změnila válka, násilí manžela i bojovníků. Rodina ji vdala jako 15letou po příchodu Islámského státu do severního Iráku.

„Kreslení jí dnes pomáhá v terapii vyrovnat se s traumaty, která zažila, s nespavostí, stresovou poruchou a strachem vycházet z domu. Od násilného partnera se jí kvůli kulturním a ekonomickým problémům odejít zatím nepodařilo,“ doplňuje její příběh medicínský koordinátor MAGNA v Iráku Edmun Rabban.

I ona, žena z kresby, už několik let žije v táboře pro lidi, kteří uprchli před válkou s Islámským státem a je jednou ze statisíců obětí sexuálního násilí.

„Za každým příběhem pacienta je mnoho bolesti. I děti zažily nepředstavitelné hrůzy, které by neměl zažít nikdo, ani dospělí. A tito lidé jsou pro mne neviditelnými hrdiny války. Stejně jako naši lokální pracovníci, kteří pocházejí přímo z postižených oblastí a rozhodli se pomáhat jiným,“ hovoří Denisa Augustínová, operační ředitelka zdravotnické humanitární organizace MAGNA.

Některé nešťastné příběhy a nekončící utrpení mají po letech i šťastný konec. Když vypukla válka, utíkala s rodinou z iráckého Sinjaru. Manžel zachraňoval další rodinné příslušníky, a tak se rozdělili. Ona utíkala před násilím s osmiměsíčním dítětem. Ale bojovníci Islámského státu ji dopadli, opakovaně ji prodávali na trhu se sexuálními otrokyněmi, 11krát byla prodána mezi Mosulem a Sýrií a znásilňována.

Žena se až na sklonku války dostala k rodině, kde už nezažívala násilí, ale byla u ní jako služebná a po skončení bojů odešla do kempu pro uprchlíky. I když stigma ze znásilnění a odmítaní žen, které se za války staly obětmi sexuálního násilí, je stále výrazně přítomna, manžel ji později přijal zpátky a žijí spolu. Ze zajetí se jim podařilo vykoupit i její matku a tříleté dítě.

„I několik let po válce jsou lidi v zajetí nebo otroctví, ženy a děvčata i jako sexuální otrokyně u bojovníků, především v Sýrii.  Bylo pro mě nesmírně silným zážitkem vidět desetiletou Sonyu telefonovat se svou mámou, ona mluvila po arabsky, máma po kurdsky, ale i tak se smála a byla šťastná,“ opisuje svůj zážitek ředitel MAGNA Martina Bandžák, který se před pár dny vrátil ze severního Iráku.

I Sonyu unesli bojovníci, když jí byly 4 roky. Oddělili ji od matky, kterou i se sestrami odvezli do Sýrie. Ze zajetí se jim podařilo po letech vykoupit, mezi bojovníky existuje neoficiální ceník, za vykoupení ze zajetí se platí desetitisíce dolarů, a dnes žijí v Kanadě. Sonyi je 10 let, je jezídka, ale mluví pouze arabsky. Nalezli ji minulý rok v ruinách Mosulu a na základě fotografie ze sirotčince ji poznal její strýc. Sonya věří, že se jí podaří dostat do Kanady za rodinou, v Iráku k tomu ale potřebuje souhlas otce. Ten její se ale ze zajetí v Sýrii nevrátil.

„Terapie s mnohými z těchto lidí postižených válkou je velice náročná. Mnoho ze svých hrůzných zážitků vytěsnili a pohřbili v hloubce své duše a nechtějí se k nim vracet, a proto je těžké takovéto lidi léčit,“ dodává psycholog MAGNA v kempu Darkar v severním Iráku.

„Sexuální násilí, otroctví, obchod s lidmi, celková humanitární krize v Iráku není vyřešena ani v roce 2021. Válka skončila, utichly boje, lidi, jejich problémy a traumata zde zůstali. Mnohokrát s nimi budou žít navždy. Problém a krize jen tak nezmizí a zmizet by neměla ani naše pomoc těmto lidem,“ uzavírá Denisa Augustínová.

Sexuálnímu rodově-podmíněnému násilí čelí ve světě 18 % žen a lockdowny kvůli pandemii Covid tuto situaci ještě zhoršily. Zdravotnická humanitární organizace MAGNA se ve svých projektech v Iráku ale i v dalších zemích zaměřuje na lékařskou péči i na pomoc obětem sexuálního násilí.

Zdravotnická humanitární organizace MAGNA působí v Iráku od roku 2016. Zdravotní a psychosociální péči poskytuje na severozápadě země v táboře pro vnitřně vysídlené Darkar v provincii Dohuk. Lidem postihnutým válkou jsme pomáhali i v Mosulu a v Sinjaru.

Humanitární pomoc potřebuje v Iráku 4,1 milionu lidí, téměř polovina z toho jsou děti. Přibližně 1,5 milionu Iráčanů je vnitřně vysídleno a v zemi je téměř 5 milionů lidí, kteří se vrátili z útěku před válkou a mnozí žijí jen v provizorních podmínkách. Nejvážnější situace je v oblastech, které trpěly v důsledku bojů a jsou hlavními provinciemi vysídlení – jde o provincie Ninewa, Dohuk a Erbil na severu země. Humanitární úsilí ovlivňuje i pandemie COVID-19 s více než 600.000 případy a téměř 13.000 úmrtími.

Foto: Martin Bandžák