Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Z lágru za mříže vězení? Ne, v Sin-ťiangu je dokonce ještě hůř. Věznice praskají ve švech

Nová věznice Qarabura na severu města Ghuldža. Zeleně vyznačený je původní areál zařízení (k roku 2015), když ještě bylo léčebnou pro narkomany; oranžová vyznačuje nynější vězeňský areál, z většiny rozšířený v letech 2017–2019. Foto: květen 2020, Google Earth
Nová věznice Qarabura na severu města Ghuldža. Zeleně vyznačený je původní areál zařízení (k roku 2015), když ještě bylo léčebnou pro narkomany; oranžová vyznačuje nynější vězeňský areál, z většiny rozšířený v letech 2017–2019. Foto: květen 2020, Google Earth

Čínskou vládou řízené koncentrační tábory v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang se vyprazdňují. To je fakt. Jenže v jejich stínu poslaly úřady statisíce Ujgurů, Kazachů, Kyrgyzů a příslušníků dalších menšin za mříže. Padají rozsudky ve výši mnoha let a je jich tolik, že je věznice v oblasti nezvládají pojmout. Nebo donedávna nezvládaly – už několik let je totiž vláda pilně rozšiřuje. Tady jsou důkazy.

Toto je druhý ze série pěti článků, které upozorňují na masivní rozšíření vězeňského systému v Ujgurské autonomní oblasti Čínské lidové republiky Sin-ťiang. Věznice fungují paralelně s tolik skloňovanými koncentračními tábory (podle Pekingu „vzdělávacími výchovnými středisky“) a mají s nimi mnoho společného: za mřížemi končí statisíce lidí, kteří jsou využíváni k nucené práci. Je tu však jeden zásadní rozdíl. Zatímco mezinárodní tlak vedl k tomu, že z táborů mnoho, snad i většinu vězňů propustili, vězení se ukazuje jako dlouholetý trest, kde ústupky chybějí. A kde svět zůstává pasivní. Autorem série je akademik Gene A. Bunin, který represe v Sin-ťiangu podrobně a dlouhodobě dokumentuje v Databázi sinťiangských obětí (Shahit.biz). První díl seriálu jsme vydali zde:

V uplynulých dvou letech přibývá zpráv a svědectví o dlouhých trestech odnětí svobody, které vládní úřady a justice vynášejí nad příslušníky národnostních menšin v Sin-ťiangu. Čím častěji se objevují, tím víc jsou věznice vnímány jako „nedávný“ jev a „pokračování“ (dnes už značně zredukované) soustavy koncentračních táborů.

Některé lidi skutečně odsoudili do vězení až poté, co je nejprve věznili v táboře. Jenže teď už máme v ruce data, která naznačují, že tito vězni jsou jen zlomkem z mnohem většího celku.

Přesnější tedy bude říct, že oba systémy – mimozákonný v podobě táborů a (nominálně) zákonný v podobě vězení – fungují vedle sebe už od začátku masivní uvězňovací kampaně v roce 2017. Přičemž počet vězňů v obou případech dosahuje statisíců.

Nejzákladnějším oficiálním dokladem rozsahu věznění jsou dvě nezávislé statistické analýzy, které v druhé polovině roku 2019 provedly americké New York TimesNational Public Radio.

New York Times vyšly zhruba z deseti oficiálních statistických zdrojů (úředních a převážně přímo ze Sin-ťiangu, pozn. red.). A informovaly přibližně o 230 000 lidí, jež v Sin-ťiangu odsoudili do vězení jen v letech 2017 a 2018: číslo, které je pěti- až desetinásobkem čísel z předchozích let.

V jednom ze zdrojů – pracovní zprávě nejvyššího lidového soudu autonomní oblasti – stojí, že jen v roce 2018 bylo v souvislosti s „mohutným“ úsilím v zájmu ochrany a zajištění „dlouhodobé stability“ odsouzeno 133 198 lidí.

National Public Radio s využitím pětice oficiálních zdrojů vytvořilo graf, který ukazuje zhruba 350 000 případů trestního stíhání v letech 2017–2018. Opět významný rozdíl vzhledem k předchozím letům a přímo palčivý ve srovnání se zbytkem Čínské lidové republiky.

Míra obžalovaných, jež soud uzná vinnými a odsoudí je k trestu, je v Číně extrémně vysoká. Proto je velmi pravděpodobné, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Čína

Sin-ťiang

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější