Z lágru za mříže vězení? Ne, v Sin-ťiangu je dokonce ještě hůř. Věznice praskají ve švech
Čínskou vládou řízené koncentrační tábory v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang se vyprazdňují. To je fakt. Jenže v jejich stínu poslaly úřady statisíce Ujgurů, Kazachů, Kyrgyzů a příslušníků dalších menšin za mříže. Padají rozsudky ve výši mnoha let a je jich tolik, že je věznice v oblasti nezvládají pojmout. Nebo donedávna nezvládaly – už několik let je totiž vláda pilně rozšiřuje. Tady jsou důkazy.
Toto je druhý ze série pěti článků, které upozorňují na masivní rozšíření vězeňského systému v Ujgurské autonomní oblasti Čínské lidové republiky Sin-ťiang. Věznice fungují paralelně s tolik skloňovanými koncentračními tábory (podle Pekingu „vzdělávacími výchovnými středisky“) a mají s nimi mnoho společného: za mřížemi končí statisíce lidí, kteří jsou využíváni k nucené práci. Je tu však jeden zásadní rozdíl. Zatímco mezinárodní tlak vedl k tomu, že z táborů mnoho, snad i většinu vězňů propustili, vězení se ukazuje jako dlouholetý trest, kde ústupky chybějí. A kde svět zůstává pasivní. Autorem série je akademik Gene A. Bunin, který represe v Sin-ťiangu podrobně a dlouhodobě dokumentuje v Databázi sinťiangských obětí (Shahit.biz). První díl seriálu jsme vydali zde:
V uplynulých dvou letech přibývá zpráv a svědectví o dlouhých trestech odnětí svobody, které vládní úřady a justice vynášejí nad příslušníky národnostních menšin v Sin-ťiangu. Čím častěji se objevují, tím víc jsou věznice vnímány jako „nedávný“ jev a „pokračování“ (dnes už značně zredukované) soustavy koncentračních táborů.
Některé lidi skutečně odsoudili do vězení až poté, co je nejprve věznili v táboře. Jenže teď už máme v ruce data, která naznačují, že tito vězni jsou jen zlomkem z mnohem většího celku.
Přesnější tedy bude říct, že oba systémy – mimozákonný v podobě táborů a (nominálně) zákonný v podobě vězení – fungují vedle sebe už od začátku masivní uvězňovací kampaně v roce 2017. Přičemž počet vězňů v obou případech dosahuje statisíců.
Nejzákladnějším oficiálním dokladem rozsahu věznění jsou dvě nezávislé statistické analýzy, které v druhé polovině roku 2019 provedly americké New York Times a National Public Radio.
New York Times vyšly zhruba z deseti oficiálních statistických zdrojů (úředních a převážně přímo ze Sin-ťiangu, pozn. red.). A informovaly přibližně o 230 000 lidí, jež v Sin-ťiangu odsoudili do vězení jen v letech 2017 a 2018: číslo, které je pěti- až desetinásobkem čísel z předchozích let.
V jednom ze zdrojů – pracovní zprávě nejvyššího lidového soudu autonomní oblasti – stojí, že jen v roce 2018 bylo v souvislosti s „mohutným“ úsilím v zájmu ochrany a zajištění „dlouhodobé stability“ odsouzeno 133 198 lidí.
National Public Radio s využitím pětice oficiálních zdrojů vytvořilo graf, který ukazuje zhruba 350 000 případů trestního stíhání v letech 2017–2018. Opět významný rozdíl vzhledem k předchozím letům a přímo palčivý ve srovnání se zbytkem Čínské lidové republiky.
Míra obžalovaných, jež soud uzná vinnými a odsoudí je k trestu, je v Číně extrémně vysoká. Proto je velmi pravděpodobné, že
