Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vývoj v Karviné probíhal tak turbulentně, že by to kronikář sotva stíhal zaznamenat, říká autorka bestselleru Šikmý kostel

Karin Lednická u „svého“ šikmého kostela. Foto: Josef Horázný
Karin Lednická u „svého“ šikmého kostela. Foto: Josef Horázný

Loňský románový debut někdejší nakladatelky Karin Lednické Šikmý kostel vyhrál ve velké čtenářské anketě Kniha roku také proto, že vynesl na světlo problémy regionu, o jehož historii se málo ví. Druhý díl zamýšlené trilogie o zaniklém hornickém městě Karviná vychází právě na výročí sedmidenní války (23.–30. ledna 1919). Tedy česko-polského sporu, jehož dozvuky formují region Těšínska dodnes.

Vaše romány přitáhly do míst, kde stávala stará Karviná, nebývalý turistický zájem. Kostel svatého Petra z Alkantary z názvu knihy je najednou označován za karvinskou Pisu. Máte ambice ovlivnit svými knihami podobu samotného regionu?

To by asi bylo příliš troufalé. Ale něco málo bych opravdu změnit chtěla – už třeba právě to, aby lidé nevnímali kostel svatého Petra z Alkantary jako karvinskou Pisu. Přiznám se, že tenhle marketingový slogan nemám ráda. Odvádí pozornost od toho, co je důležité, tedy od historie místa. Kostel je šikmý v důsledku poddolování, kolem něj stálo a následně zmizelo celé dvacetitisícové město. Stával na kopci, teď je v dolíku, propadlý o čtyřicet metrů. Lidé se museli vystěhovat, přišli o kořeny.

Ale ten slogan se snaží předstírat, že žádná historie neexistuje, zpřetrhává i poslední zbylé vazby. A na čem pak lidé mají vystavět zdravé lokální patriotství? Na předstírání, že tady nikdy nikdo žádné uhlí netěžil? Na zplanýrování všeho a předstírání, že tady nestálo město, šachty, radnice, zámek, pivovar? To podle mě není správná cesta, spíš naopak.

A právě proto bych ráda v příštím roce pořádala procházky po stopách hrdinů knihy. Ve spolupráci s karvinským farářem Przemysławem Traczykem a přáteli z Hradeckého slunovratu máme v úmyslu upravit prostranství kolem kostela, opravit památník… Zkrátka vrátit tomu místu důstojnost, kterou si zaslouží. Vnést do něj život.

Jak stará Karviná, kde stával zámek Solca, pivovar, radnice, spořitelna a kolonie hornických domků, vypadá dnes?

Srovnání s dobovými fotografiemi je asi nejvýmluvnější. Namísto pivovaru rozsáhlá vodní plocha, namísto zámku náletový lesík. Je vlastně nesmírně zajímavé sledovat, jak rychle si příroda bere všechno zpátky. V kostele se stále slouží mše, památníku největšího důlního neštěstí ale kdysi někdo ukradl kříž a jména na památníku obětí války jsou zanesená letitým bahnem. Zdá se, jako by to ale nikoho nezajímalo.

Čtenáře ale historie ztraceného hornického města nadchla. Nestává se často, aby měl historický román, v němž zaznívá slezské nářečí nebo hornický slang, takový úspěch. Čím si to vysvětlujete?

Nepsala jsem Šikmý kostel s úmyslem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější