Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Covidová generace: Děti ztrácejí motivaci a kamarády. Zvlčily a trpí úzkostmi

Ilustrace: Anna Lozinčáková, 11 let
Ilustrace: Anna Lozinčáková, 11 let

Děti kvůli zavřeným školám čelí podle odborníků podstatně závažnějším problémům, než je úbytek vědomostí. Následky vládních opatření mají vliv na vztahy s vrstevníky, ničí motivaci, soustředění i pracovní návyky. U některých dětí také vedou k psychickým potížím.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Mám jedenáctiletého syna a sedmiletou dceru. Tu zastihla jarní vlna v první třídě, syna pak ta podzimní při přechodu na druhý stupeň. Tedy v novém kolektivu, který se ani nestihl vytvořit. Děti se nestačily zorientovat v nových podmínkách, navázat vztahy se spolužáky a koronakrize je odstřihla i od kamarádů z kroužků, sportovních oddílů a v podstatě od většiny vrstevníků.

Chybí jim dětská společnost, sportování, volnočasové aktivity, ale zároveň s každým týdnem pozoruji víc a víc, jak klesá synova motivace, koncentrace i pracovní morálka. Je na něm znát únava, která nijak nesouvisí s kvalitou online výuky nebo schopnostmi učitelů.

Pro dceru druhačku se sice v posledních týdnech škola otevřela, ale návyky, které si během několika měsíců v první třídě stihla vybudovat, se v průběhu karantény vytratily a v podstatě začíná znovu od začátku.

V redakci jsme si řekli, že nejlepším ilustrátorem textu o životě dětí za pandemie budou samy děti. A to potomci redaktorů, redaktorek či grafiků Deníku N (a jednoho čtenáře). Tak jsme je nechali kreslit.

Měsíce zavřených škol, distanční výuky a kroužků totiž neznamenají jen zameškané učivo, chybějící praxi i znalosti, ale i obrovské dopady na dětskou psychiku, socializaci a pracovní návyky. Ačkoli se o této stránce problému příliš nemluví a často je slyšet názor, že dnešní děti stejně žijí převážně online, takže pro ně současná situace nepředstavuje extrémní změnu nebo zátěž, mnozí rodiče, učitelé a odborníci s tím rozhodně nesouhlasí.

Rozmluva s obrazovkou

„Na vánoční besídce mi většina dětí říkala, že nechce prázdniny, že chtějí zůstat ve škole a učit se,“ říká Lenka Pokorná, učitelka na prvním stupni na základní škole v Jemnici na Třebíčsku.

Podobnou zkušenost má i Jana Laštovičková, která působí jako družinářka a asistentka pedagoga na základní škole v pražských Kunraticích. „Ve školní družině jsem s dětmi vždy tvořila a vyráběla, ale v současné situaci pozoruji, že jsou tak vyhladovělé po kontaktu s vrstevníky, že si chtějí v podstatě jen povídat, hrát si a prostě být spolu,“ zmiňuje.

Ilustrace: Julie Novotná, 13 let

Laštovičková zdůrazňuje, že chybějící kontakt se spolužáky je pro děti jedním z hlavních problémů pandemie. „Děti potřebují, stejně jako dospělí, mít možnost si popovídat, svěřit se a hrát si s kamarády. Tím se totiž učí, jak řešit různé situace. Učí se diskutovat, obhajovat své názory, poskytovat zpětnou vazbu při kolektivních hrách, zkoumat a pokládat si různé otázky v rámci spolupráce,“ popisuje.

O tuto možnost však děti kvůli protiepidemickým opatřením přicházejí. „Online kontakt může být skvělá věc v krátkodobé krizi, ale dlouhodobě v žádném případě nemůže ten osobní nahradit,“ upozorňuje Kostadin Panushev, který pracuje jako psycholog na několika pražských školách.

Ilustrace: Viktorie Anna Kalenská, 6 let

„Osobně to vnímám jako prázdno. Člověk je sice v kontaktu s někým dalším, ale ve skutečnosti mluví pouze s obrazovkou,“ říká. Při online kontaktu se do značné míry vytrácí neverbální komunikace, která dětem pomáhá rozpoznat emoce u druhých lidí.

„Je to lepší než nic, ale plnohodnotná náhrada kontaktu tváří v tvář to rozhodně není. Chybí blízkost, dotek, dlouhé chvíle, kdy spolu lidé ,jen‘ jsou a nemusejí ani nic moc říkat,“ dodává sociální pracovnice Linky bezpečí Lucie Zelenková.

Prohlubování izolace

Navíc se s každým dalším týdnem zavřených škol neprohlubují jen rozdíly v učivu, které děti zvládnou vstřebat, ale pomyslné nůžky se rozevírají i v jejich socializaci.

„Obzvlášť to vnímám u žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, kteří na tom třeba nejsou dobře s prospěchem ani sociálními dovednostmi. Tyto děti mají problém se zařazením do kolektivu i běžně a nyní vidím, že jsou sice připojené online, ale nejspíš na nějakém nekvalitním zařízení. Nejsou pořádně vidět, není jim rozumět čili kontakt s nimi je spíš rušivý než přínosný,“ popisuje svou zkušenost učitelka prvního stupně, která si nepřála být jmenována.

Ilustrace: Toník Vrtiška, 9 let

„Toto děti vnímají negativně a ještě více to zhorší jejich vzájemný vztah. Budou pořád jen za ‚lúzry‘ a online výukou se to jen utvrzuje. A bohužel nemají jinou možnost, jak si k sobě najít cestu,“ říká s tím, že tyto děti bývají dobré v tělocviku, hudební či výtvarné výchově, ale nyní své vlohy nemohou uplatnit.

Samozřejmě nelze zobecňovat a některým dětem distanční výuka vyhovuje. Například mnoho starších žáků se díky ní naučilo plánovat a jsou samostatnější. Některé introvertnější děti jsou zase rády samy doma.

Ilustrace: Kryštof Kunc, 8 let

To potvrzuje Marta Pavelková, která učí na druhém stupni brněnské ZŠ Kotlářská. Podle ní záleží především na temperamentu jednotlivých dětí a na jejich domácím zázemí. „Jsou děti, které si podle svých slov připadají jako ve vězení, jiné si čas doma užívají,“ srovnává.

„Pak je ovšem skupina dětí, která současnou situací mimořádně trpí. To jsou ty, které by šly rády do školy, ale rodiče jim to zakazují. I když jsou děti zdravé, rodiče trpí úzkostmi nebo mají obavy, například proto, že bydlí ve společné domácnosti s prarodiči. Z toho důvodu je z dětského kolektivu vyloučí,“ podotýká Panushev.

„Děti, které rodina z pochopitelných důvodů úplně izoluje od ostatních, nemají možnost potkat se s vrstevníky jinak než přes obrazovky počítačů nebo mobilních telefonů. Cítí se osamocené, uzavírají se více do sebe a spousta věcí jim samozřejmě uniká – hlavně ve vztazích v kolektivu,“ doplňuje Laštovičková.

Ilustrace: Mikuláš Kalenský, 11 let

Studenti bez praxe

Ačkoli se většinová pozornost soustřeďuje na žáky základních škol – už proto, že potřebují při výuce největší pomoc rodičů a často se se školními návyky a řádem teprve sžívají, protiepidemická opatření dopadají samozřejmě i na středoškoláky a vysokoškoláky.

Podle zkušenosti Jiřího Olšara, středoškolského učitele z Rokycan, měla jarní vlna největší dopad na tehdejší deváťáky. „Na jaře s distanční výukou neměl nikdo moc zkušeností, vše se dělalo za pochodu, nebyla pevná pravidla a děti ‚zvlčily‘. Pracovní návyky, koncentrace i ukázněnost byly na nule. Největší problémy jsou tedy s žáky prvních ročníků, kteří přibližně šest měsíců neměli žádný režim, na systém střední školy si ani nezvykli a jsou zase doma,“ líčí Olšar.

Ilustrace: Linda Boubínová, 14 let

„Nezlehčuji závažnost pandemie, ale podle mého názoru je třeba co nejdříve žáky učebních oborů a odborných maturitních oborů vrátit minimálně na praxi. Všude se vedou diskuse o maturitách, ale u nich bych zrovna žádné problémy neviděl, protože teorii lze celkem plnohodnotně učit distančně. Problém je ale učňovské školství. Manuální zručnost, práce na strojích a zařízeních se distančně naučit nedá a o tom se žádné diskuse nevedou,“ míní učitel.

Lepší situace není ani na vysokých školách. „I když bývají vysokoškolští studenti z principu motivovanější ke studiu a zvyklí na určitou míru samostudia, je i na nich vidět únava a deziluze z celé situace. Mnohdy je sama obdivuji, že ještě pořád ,drží‘,“ říká Jana Šindlerová, která učí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Ilustrace: Dita Kuncová, 6 let

„Na dálku se každý vztah udržuje jen velmi obtížně – vztah učitele a žáka v tomto není výjimkou. Když vám navíc pětkrát za hodinu vypadne připojení, roztříštění pozornosti se nevyhnete. Učitelé nyní mají k dispozici méně prostředků, jak udržet studijní skupiny skutečně aktivní. Ve své výuce vnímám velkou vděčnost studentů za jakoukoli interaktivní činnost,“ všímá si pedagožka.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Vysokoškolští studenti se musejí vyrovnávat se stejnými problémy jako ostatní – nedostatkem kontaktu s učiteli i spolužáky, zavřenými knihovnami, kolísající kvalitou výuky. „Mnozí navíc řeší vážné problémy s praxemi, bojí se nuceného prodlužování studia, protože to pro ně znamená existenční starosti. Ne vše lze nahradit virtuálně,“ říká Šindlerová.

Celý den v pyžamu

Oslovení učitelé také zaznamenali u dětí rostoucí psychickou únavu, ztrátu motivace či menší soustředění. „Na začátku roku chvíli trvalo, než si všechno sedlo. Museli jsme zapracovat na pravidlech a učebních návycích. Sotva jsme se na sebe naladili, školy se zase zavřely,“ popisuje Pavelková.

Stejné zkušenosti má i Pokorná: „Děti byly po návratu do školy na jaře i na podzim velmi rozjívené, rychle ztrácely pozornost a bylo velmi náročné vrátit je zpět do nějakého tempa, režimu a soustředění. A pak bohužel škola opět skončila.“

Ilustrace: Lea Rohlová, 8 let

Panushev souhlasí s tím, že pro děti trvají současná omezení už příliš dlouho. „Myslím si, že bude trvat dlouho, než se dětem podaří naskočit zpátky do normálního režimu. Chodí ke mně děti, které řeší úzkostné stavy, začíná se u nich objevovat depresivní ladění. Ve třídách, které v současném režimu mohou chodit do školy, také výrazně narostlo množství potyček a konfliktů,“ přibližuje.

To je podle něj způsobeno tím, že děti byly velmi dlouho doma ve své komfortní zóně, kde se nemusely nikomu příliš podřizovat a přizpůsobovat. Návrat do školy, kde musí respektovat řád a pokyny, je pro ně nezvyklou situací. Podle Laštovičkové situaci neprospívá ani neustále se měnící systém pravidel, který děti nutí opětovně si zvykat a přizpůsobovat se novým změnám.

Ilustrace: Maxim Boubín, 10 let

Tuto skutečnost potvrzují i čísla z Linky bezpečí, kde loni narostla četnost dotazů týkajících se psychických obtíží dětí meziročně o osmadvacet procent. Potíže v rodinných vztazích se zvýšily o šest procent a problémy na internetu o šestnáct procent. Vzrostl i počet dotazů ohledně týraní a zanedbávání péče, a to o dvanáct procent.

Pedagogové se také shodují, že děti postupně leniví. Našly totiž řadu způsobů, jak si fungování při distanční výuce zjednodušit – vstávají těsně před vyučováním, často absolvují vyučování v pyžamu nebo přímo z postele.

„Z pohledu sportovních trenérů je tato situace neúnosná. Ještě na jaře se zhruba dva měsíce daly překlenout, podzim se zvládl zuby nehty, ale lednová vlna už otravuje všechny. Co má člověk stále vymýšlet v online hodinách a jak nalévat optimismus, když nikdo nevidí konce?“ ptá se trenérka a matka dvou středoškoláků Nora Nedvědová.

Ilustrace: Marianna Simkaničová, 10 let

„Děti se stále častěji omlouvají a vymlouvají, proč se nemohou zúčastnit. Několik z nich již se sportem, který dělaly od malička, definitivně skončilo. Prostě zjistily, že se dá žít i jinak,“ zmiňuje další negativum.

„Syn by hrozně chtěl do školy. Dcera tam chtěla ještě v listopadu. V prosinci přišla totálně vyřízená z toho týdne, který tam strávila. Řekla, že nikdy v životě nedostala tolik špatných známek a že už tam chodit nechce. V lednu už se stydí na online hodině něco říct,“ říká Nedvědová.

Laskavost a přiměřené nároky

Cestu ven z této situace však hledají marně i odborníci. Panushev doporučuje trávit společný čas s rodinou – znovu objevit společenské hry, chodit na procházky.

„Chápu, že pro spoustu lidí to může znít nezajímavě, ale znám hodně i starších dětí, které si kontakt s rodiči užívají. Na druhou stranu je to těžké, protože rodiče mají neustále nějakou práci. Nezáleží tedy pouze na dětech, ale i rodiče si pro sebe musejí stanovit hranice. Nicméně je těžké najít obecně platný recept. Navíc v situaci, kdy je prakticky všechno zakázáno,“ poznamenává školní psycholog.

Ilustrace: Rosa Adamovičová, 10 let

Problémem však může být i přílišná blízkost. Když je celá rodina zavřená už několik měsíců v bytě, rodiče pracují z domova a děti mají online výuku bez možnosti odreagovat se u volnočasových aktivit, velmi snadno vznikne ponorková nemoc. „Děti spolu tráví celý den a odpočinou si od sebe pouze v noci. Z toho pramenící každodenní hádky vyčerpávají i dospělé,“ říká matka dvou teenagerů Martina Pšeničková.

„Současná doba je náročná jak pro děti, tak pro rodiče, z nichž mnozí přišli o práci nebo o část výdělků. Prožívají řadu nejistot a obav z budoucnosti, jsou přetížení požadavky online výuky a běžného provozu. Leckdy řeší i své staré rodiče a jejich zdraví,“ doplňuje Zelenková z Linky bezpečí.

Jak tedy mohou rodiče dětem těžkou situaci ulehčit? „Napadá mě neklást na sebe a děti příliš velké nároky a očekávání. Kromě toho být spolu, mít i chvilku jen pro sebe, aby byli co nejvíce v psychické pohodě. Být k sobě laskaví a nezapomenout si vzájemně naslouchat. A dávat dětem najevo, že i když občas vypění, mají je rádi,“ radí sociální pracovnice.

 

Ilustrace: Viktorie Anna Kalenská, 6 let

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Covid-19

Rodina a vztahy

Česko, Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější