Šaty pro vaši virtuální postavu možná naklikalo dítě v Číně
Ve virtuálních herních světech se platí virtuálními penězi. O ty se v reálném světě zajímá mafie, daňové úřady i statisíce lidí ze zemí, kde pár dolarů denně představuje celé živobytí.
Začalo to velmi futuristicky. Sanfranciská firma Linden Labs uvedla roku 2003 počítačovou hru tak podivnou, že to vlastně hra nebyla. Second Life, jak se jmenovala, propagovala pomocí nálepky „virtuální svět“. Hráči do něj vstupovali v podobě postavy – avatara. Mohli se tam setkávat, konverzovat, kupovat a pronajímat pozemky, tvořit a předvádět si umělecká díla, navazovat romantické vztahy (jak na maškarním bále – pod škraboškou avatara). Prostě něco mezi Facebookem (který, což je důležité, tou dobou ještě neexistoval), Monopoly a značně materialistickou představou o posmrtném životě.
Virtuální zlato
Second Life nikdy nebyl příliš úspěšný. Jako hra byl nudný (přesněji řečeno je – kupodivu stále ještě existuje). Jako sociální prostředí se možná mohl prosadit, ale zcela ho převálcoval jednodušší a přímočařejší Facebook. Zavedl však novinku, která je mnohem důležitější než Second Life sám: herní peníze.
Je to logické. Má-li být virtuální svět realistický, musí mít ekonomiku. Nejrůznější aktiva nemůžete jen tak dostat, musíte si je zasloužit. A musíte mít možnost směňovat je s jinými hráči.
O rok později přišel na trh World of Warcraft od firmy Blizzard Entertainment. Koncepci herních peněz převzal a zdokonalil. Dnes je nějaká forma měny přítomna snad ve všech významných hrách typu MMOPRG (Massively Multiplayer Online Role Playing Games), tedy těch, kde máte svou trvalou postavu, plníte mise, sdružujete se s jinými hráči do spojenectví a procházíte obsáhlý herní svět. Nejnovějším hitem v této oblasti je Fortnite.
Jak se hráči k herním penězům dostanou?
