Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Několik archivních střípků na téma divadla kolem roku 1989. Od studie Bohumila Nekolného bychom čekali víc

Divadlo na Vinohradech stávkuje v listopadu 1989. Namísto toho debatují s diváky. Foto: Zuzana Humpalová, ČTK
Divadlo na Vinohradech stávkuje v listopadu 1989. Namísto toho debatují s diváky. Foto: Zuzana Humpalová, ČTK

„Coby historik a současně člověk dlouhodobě činný v kulturní politice se Bohumil Nekolný domnívá, že řada problémů české kultury a konkrétně divadelnictví pramení z ne zcela zvládnutého transformačního procesu na přelomu 80. a 90. let,“ uvádí slibně o knize Divadlo a společnost kolem roku 1989 vydavatel. Ve skutečnosti jde o nesourodou probírku archivních textů.

Bohumil Nekolný (1944) má pověst šedé eminence českého divadla. Už od osmdesátých let totiž patří k nečetným postavám, které se domácímu divadelnímu dění soustavně věnují především z institucionálního, organizačního a koncepčního hlediska.

Před listopadem 1989 byl Nekolný členem nejrůznějších svazů a sdružení, které se v mezích možností pokoušely rozšiřovat hranice relativně svobodné šedé zóny pozdně normalizačního divadla (především toho studiového). V demokratických poměrech několik let vedl kulturní rubriku obnovených Lidových novin, ale především se podílel na většině pokusů o prosazení nového institucionálního rámce českého divadla.

Pokud osobnost s takovouto profesní historií přijde s knihou nazvanou Divadlo a společnost kolem roku 1989, nelze nezbystřit. Přinejmenším proto, že Nekolný vidí do ledví českého divadla coby organismu jako málokdo – a je to z podstaty věci jiný pohled, než jaký mohou mít praktičtí divadelníci, teatrologové nebo historici.

Svědectví o klopotnosti bojů

Už letmé prozkoumání obsahu díla však případná přemrštěná očekávání rychle zchladí: nejedná se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější