Dovolte mi, abych se představil. Jak Rolling Stones pozvali ďábla do populární hudby
Je ďábel jen sociální konstrukt? Napoví krátká historie ďábelskosti v populární hudbě od Rolling Stones přes metal po Yvese Tumora.
Vlastně nejspíš nikdy neodešel, jen teď znovu vystrkuje růžky. Ďábel je v současné experimentální hudbě, která se dere do mainstreamu, nějak víc přítomný. Americký performer Sean Bowie vystupující jako Yves Tumor je toho důkazem. S vynikajícím loňským albem Gospel for a New Century zazářil hned v několika výročních žebříčcích a za svoje divné funkové hity sklidil zasloužený ohlas.
V extravagantních videoklipech se uvedl jako queer a rockový satyr s rohy a kopyty – poživačný démon, ze kterého se odvozuje naše představa o čertech. Deska je o spalující a věčné lásce, která je vykoupená smlouvou s ďáblem jako v písni Kerosene! Yves Tumor zpívají (Bowie svoji hudební personu vnímá nebinárně, proto používáme množné číslo pozn. red.): „Můžu žít ve tvých snech / Můžu být, čímkoliv si zamaneš.“
V tracku Medicine Burn si zas Yves Tumor půjčují popis hrůzostrašného ďábla „se sedmi hlavami a šesti sty zuby“ od spisovatele a novináře Huntera S. Thompsona. Jde o výňatek z Thompsonovy knihy Better Than Sex: Confessions of a Political Junkie (Lepší než sex: Zpovědi politického závisláka, 1994), kde si takto představoval Billa Clintona. „Uťatá hlava na mentální gilotině, rouhačský život, pokoj plný uťatých hlav králů – a šest set zubů,“ zpívají Yves Tumor ve skladbě, kterou otevírá funkový rytmus, ale rychle se mění v hluk a pokřivené kytary splývají s elektronikou.
Už dříve se Yves Tumor stylizovali do démona, ale teprve loni se proměnili v ďábla. Jen to podtrhuje hudebníkovu proklamovanou jinakost, která v sobě skrývá osvobozující sílu. Ďáblové, čerti nebo čarodějnice vždycky symbolizovali odchylku od společenské normy a nebylo tomu jinak ani v populární hudbě. Revoltovali proti zavedeným pořádkům, kategoriím a rolím.
Jsem tu už mnoho let
Postava ďábla se na scéně objevila ke konci šedesátých let, když