Společnost je hluboce rozdělena. V USA, Evropě, Česku, prostě všude. Jenže to není pravda
Komentář Martiny Schepelernové: Všude kolem sebe slyšíme o rozdělené, rozhádané společnosti, jakou je ta dnešní americká, ale i společnost česká, britská, polská a další. Rozpitvávají se symptomy nové nemoci. Mluví se o studené občanské válce. Ke zlepšení stavu věcí to zatím nevedlo.
Z nějakého záhadného důvodu však v debatě na toto téma chybí zmínka o existenci společností, které rozpolcené nejsou. V médiích o nich nacházíme sotva drobné zmínky jako o zemích specifických, i když bychom je měli nazývat, jaké skutečně jsou: nerozdělené a pospolité. A tak mechanismy, které by mohly třeba inspirovat a směřování k rozpadu zastavit, zůstávají rozdělenému světu nadále neznámé.
Skoro to vypadá, jakoby se „záchranáři“ vzdali snahy v troskách současného světa hledat pospolité společnosti, které přežily, anebo se domnívají, že takovým reportážím z neproblémových zemí by dnes nikdo nevěřil. Považoval by je možná za mutanta konspiračních teorií, maskovaných jako „dobré“ zprávy. Dobré zprávy k ničemu nevedou, vždyť jen chybami se člověk učí!
K pochopení, jak a proč fungují země specifické, pospolité, je třeba zalistovat v jejich historii. Vysvětlení najdeme v tradicích, v kultuře, v náboženství či v jeho odkazu. Zdali se však tyto mechanismy dají uplatňovat v zemích rozdělených, není zdaleka jisté.
Pospolité společnosti, které dnešním tlakům s úspěchem odolávají, jsou zdá se výhradně země
