Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Smutný tenis bez diváků mě občas nebaví, z vulgárních útoků už se nehroutím, říká Strýcová

Tenistka Barbora Strýcová s trofejí pro vítězku Wimbledonu ve čtyřhře, před necelými dvěma lety si navíc na stejném turnaji zahrála i semifinále singlu. Foto: Vít Šimánek, ČTK
Tenistka Barbora Strýcová s trofejí pro vítězku Wimbledonu ve čtyřhře, před necelými dvěma lety si navíc na stejném turnaji zahrála i semifinále singlu. Foto: Vít Šimánek, ČTK

Tenistka Barbora Strýcová měla před Australian Open smůlu, protože dorazila v polovině ledna do Melbourne v letadle s člověkem nakaženým covidem-19. Musela proto do čtrnáctidenní karantény, kterou tráví v hotelovém pokoji. V rozhovoru pro Deník N vypráví o motivaci během pandemie, o plánech do budoucna i o internetových „hrdinech“, kteří na sportovce útočí kvůli prohraným sázkám.

Zažila jste během sportovní kariéry psychicky náročnější období? Baví vůbec sportovce v dnešní době hrát?

Jsem člověk, který potřebuje lidi a atmosféru na kurtu. Ať už je pozitivní, nebo negativní, diváky cítíte a nějakým způsobem s nimi komunikujete, takže pro mě to není úplně ideální. Ze začátku pandemie to člověk ještě tolik nebral, ale postupem času se z toho stal smutný tenis, protože se vám povede zápas, a nemůžete si užít výhru za potlesku lidí.

Myslím si, že nejen tenis, ale celý sport potřebuje lidi na stadionech. Samozřejmě někomu vyhovuje hrát bez lidí, protože snáší fanoušky hůře a potom nehraje tak dobře jako na tréninku, ale já je na kurtu potřebuju.

Přemýšlel jsem nad tím, jestli má smysl sport bez fanoušků, protože se z toho stává sterilní zábava.

Rozumím vám. Samozřejmě musíme být rádi, že můžeme hrát tenis a že nějaké turnaje probíhají. Ale upřímně, občas mě to na obrovských, ale prázdných stadionech nebaví. Kdyby měla situace pokračovat další dva roky, bylo by to hrozné. Co vás má motivovat?

Představte si mužský tenis, kdy mají zápasy pět hodin a nikdo tam není. Obdivuju každého, kdo se dokáže bez fanoušků vybičovat k pětihodinovému výkonu.

Navíc sport začne postupem času ztrácet fanouškovskou základnu, ne?

Stoprocentně. Vidět naživo svého oblíbeného sportovce je něco jiného než v televizi. Z toho se postupem času stane nuda, ne?

Taky si myslím. Navíc když rodiče přivádějí děti ke sportu, ukážou mu jej na tom stadionu, že?

Přesně tak. To je jako s koncertem oblíbeného interpreta, taky ho chcete slyšet naživo.

Lze tedy v současnosti brát profesionální sport jinak než jako práci, která se dělá pro peníze?

Asi to jinak brát nejde i vzhledem ke všem restrikcím. Teď jsem v karanténě v hotelu před Australian Open, nesmím ven a nemůžu si ani otevřít okno. Jsem tu kvůli práci. Samozřejmě ale pořád chci vyhrávat, jinak bych už nehrála.

Zmenšily se odměny na turnajích kvůli tomu, že pořadatelům chybí příjmy ze vstupenek?

Snížení

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Tenis

Sport

V tomto okamžiku nejčtenější