Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Smrt trvá trochu déle, není to jako lusknutí a „jsi mrtvej“, říká herečka Haváčová, která pomáhá na covidovém oddělení

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Když se na podzim zavřela divadla kvůli pandemii, vyrazila třicetiletá herečka Sarah Haváčová na poutní cestu do portugalské Fátimy. Po návratu nastoupila do Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. V rozhovoru pro Deník N popisuje, co zažívala na své pouti a proč skončila až u boromejek. Práci ošetřovatelky ale nebere jako své nové poslání. Chce se vrátit k herectví.

Ještě pořád pracujete jako ošetřovatelka v nemocnici na Petříně?

Ano. Teď jsem sice měla měsíc pauzu kvůli jiným pracovním závazkům, ale od února mám už vypsané další služby.

Co jste před nástupem do nemocnice musela absolvovat?

Jednodenní kurz u Českého červeného kříže, kde mě naučili, jak stlát postele a manipulovat s pacientem. Jmenovalo se to Kurz moderního ošetřovatelství. Absolvovala jsem to den předtím, než jsem do nemocnice nastoupila. Sestry mě hned pustily za pacienty.

Když přijdete z nemocnice domů nebo jdete natáčet, asi vám musí ti lidé, které jste ošetřovala, zůstat v hlavě.

To rozhodně. Každý tam má svůj příběh. Pracuji na covidovém oddělení tak dva dny v týdnu a pacienti se tam točí. Takže zaznamenám nějaký příběh, a když příště přijdu, ten pacient už tam není. Jsou pacienti, kteří mi za ty tři měsíce v hlavě opravdu utkvěli.

Třeba?

Svého prvního pacienta, říkejme mu třeba pan Novák, jsem zažívala dva dny. Byl hrozně hezký. Bylo mu přes devadesát, měl dlouhé bílé vlasy a krásné modré oči. Pečovatelé se s tím nemohou moc párat, mají toho moc. Takže pro ně jsou to pacienti. Ale pro mě to byl pan Novák.

Natočili jsme ho na bok a já jen zaznamenala ty překvapené oči. Nevěděl, co se s ním děje, protože byl dezorientovaný. Tak jsem mu začala říkat: „Pane Nováku, teď vás nakláníme na pravý bok a přebalíme vás.“ Hladila jsem mu vlasy a řekla: „Máte krásné modré oči. Jako moře.“ V tu chvíli se mu skutálela slza. Pak jsme ho převrátili na druhý bok a věnoval se mu druhý pečovatel. A tohle je moment, který mi utkvěl v hlavě. První moment a první pacient.

A přežil to pan Novák?

Bohužel

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější