Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Na covidové jipce nám umírá sedm lidí z osmi. Očkování je úplný trapas, říká zdravotní sestra

Zdravotní sestra z nemocnice v Uherském Hradišti Kateřina Bílková. Foto: archiv Kateřiny Bílkové
Zdravotní sestra z nemocnice v Uherském Hradišti Kateřina Bílková. Foto: archiv Kateřiny Bílkové

Kateřina Bílková před rokem opustila po dlouhých letech nemocnici v Uherském Hradišti. Když ale loni na podzim byla tamní jipka zcela přetížená a sestry byly na pokraji sil, nabídla svou pomoc. V rozhovoru pro Deník N popisuje, jak koronavirus extrémně rychle zhoršuje stav některých pacientů, i svou frustraci z počínání vlády.

Proč jste se do nemocnice vrátila?

Nemocnice je moje srdeční záležitost, pracovala jsem tu téměř dvacet tři let. Po zhodnocení svých sil a věku jsem si ale před rokem řekla, že už to stačilo.

Kolik vám je?

Dvaačtyřicet.

To jste mladá.

Nejsem stará. Ale služebně stará jsem. S tím, jak tam přicházely mladé holky, dravější a energičtější, jsem si řekla, že už si najdu nějaké pěkné a klidné místečko. Proto jsem odešla. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to nechybělo. Chyběla mi intenzivní péče.

Když začal covid, hned jsem mluvila o tom, že tam nastoupím zpátky, abych pomohla. Mám ale v nemocnici spoustu kamarádek a od nich jsem v březnu a dubnu slýchala, že situace není tak krizová. Ani personálně, takže stíhali. Pustila jsem to z hlavy, ale v září se to začalo vyhrocovat. A já začala o návratu uvažovat vážně.

Na podzim jsem dělala rozhovor s ředitelem vaší nemocnice a to už byla situace velmi vážná.

Ano. V říjnu to začalo být divoké. To měla Uherskohradišťská nemocnice nejvíce covidových pacientů v celé republice. Zavolala jsem tedy na personální a nabídla jsem se jim na covidovou jipku. Jednak znám to prostředí a holky, které tu pracují, jednak jsem se nevracela na jipku, na níž jsem byla předtím. Šla jsem na tuhle, na které se nikdy nepracovalo s plicními ventilátory a personál na to nebyl zvyklý.

Zatímco vy jste měla s ventilátory bohaté zkušenosti. Tedy jste se jim dost hodila.

Ano. Staniční mi řekla, že bude ráda, když holkám na oddělení vysvětlím, co dělat, když nastane rychlé zhoršení, se kterým si mohou poradit i bez doktora. Všichni jsme si navzájem vyšli vstříc. Řekla jsem jim, že co budu vědět, poradím, a co nebudu vědět, od toho tam máme doktory.

Takže jste sestry zaučovala v používání plicního ventilátoru?

To už uměly. Rozbíhalo se to během října a já nastoupila v listopadu. Byly to trošku jiné typy, než jaké jsme mívali my, ale jsou jednoduché na pochopení i ovládání.

Byla to pro vás svým způsobem úleva, nastoupit do nemocnice zpátky? Lékař Jan Strojil z Fakultní nemocnice Olomouc Deníku N řekl: „Frustrace z dění kolem je strašná, ale na covid oddělení můžu mít alespoň pocit, že jsem aktivní a nějak pomáhám.“

Cítím to podobně. Zůstala jsem i nadále v sociálních službách, zároveň jsem ale nastoupila na jipku, oblékla se do mundúru a vlezla mezi covidové pacienty. Strach jsem vůbec neměla. Spíš jsem si říkala, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější