Babiš se distancuje, Okamura vysvětluje. Potravinové kvóty narazily na něco, s čím populisté nepočítají – realitu
Komentář Jana Moláčka: Zákon o povinných ziscích Agrofertu, pardon, kvótách na české potraviny v regálech tuzemských supermarketů, narazil na odpor. Nejen prakticky každého, kdo se v problematice jen trochu orientuje a nemá osobní zájem na tom, aby firmy premiéra nebo rodiny ministra zemědělství prosperovaly ještě víc než dosud. Ale také ze strany, odkud to populisticko-národovecká většina ve Sněmovně pravděpodobně čekala nejméně – u vlastních příznivců. Tomio Okamura čelí obavám z dražších potravin a Andrej Babiš dal od zákona, který prohlasovali i jeho poslanci, raději rovnou ruce pryč – pravděpodobně i kvůli obavám z reakce EU.
Ve středu se stala zvláštní věc. Tomio Okamura byl nucen na Facebooku diskutovat. Může se to zdát jako banalita – od čeho jiného sociální sítě jsou? Ale každý, kdo předsedu SPD sleduje, ví, že je to událost extrémně vzácná.
Okamura projevy nesouhlasu na svém profilu maže nebo jejich autory blokuje. „Diskuse“ pod jeho příspěvky tak vypadá jako nekonečný proud obdivných výkřiků a přísah věrnosti, na které on sám občas zareaguje blahosklonným poděkováním nebo smajlíkem. Typický příklad, opakující se ve stovkách a tisících obměn, vypadá asi takto:
Včera se ale Okamurovo perpetuum mobile na popularitu zadrhlo. Kritických komentářů pod jedním z jeho statusů bylo tolik, že tým, který na sítích jeho jménem komunikuje, zřejmě usoudil, že mazat je by bylo kontraproduktivní. A začal na ně – přepište dějiny! – reagovat. Sice instantní, stále se opakující odpovědí, ale i to je pro pozorovatele Okamurovy komunikace něco jako přílet vzácné komety pro astronomy. Vypadalo to asi takhle:
Ponechme teď stranou nesmyslnost Okamurovy odpovědi (jak souvisí „podíl na zemědělských komoditách“, ať už je to cokoliv, s kvótami na potraviny v regálech supermarketů?), mnohem zajímavější je skutečnost, že