Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

Rohatý šaman z Kapitolu kombinuje konspirační teorie a spiritualitu. To uvidíme čím dál častěji, říká religionista

Jacob Chansley se stal tváří lednového útoku na Kapitol kvůli svému extravagantnímu vzhledu. Hrozilo mu 20 let, dostal necelých 3,5 roku. Donald Trump ho podle jeho slov podvedl. Foto: ČTK/AP
Jacob Chansley se stal tváří lednového útoku na Kapitol kvůli svému extravagantnímu vzhledu. Hrozilo mu 20 let, dostal necelých 3,5 roku. Donald Trump ho podle jeho slov podvedl. Foto: ČTK/AP

Nedávný vpád fanoušků Donalda Trumpa do sídla amerického Kongresu vyvolal po celém světě mnoho otázek včetně té, kdo byli oni podivní lidé oblečení v kožešinách. Odpověď částečně nabízejí religionisté, které incident zaujal i po odborné stránce, a sice řadou nesourodých symbolů, jež na sobě účastníci nepokojů nesli.

Se zvláštním zaujetím sledují odborníci asi nejfotogeničtější postavu celého útoku – polonahého „rohatého šamana“ s pomalovanou tváří a potetovaným tělem. „Je v podstatě kráčejícím příkladem konspirituality – kombinace konspiračních teorií a spirituality. Tento fenomén budeme v budoucnu vídat častěji,“ popisuje religionista Jan A. Kozák v rozhovoru pro Deník N, kde pomáhá osvětlit, proč lidé stále věří mýtům.

Čeho si jako religionista v útoku na Kapitol všímáte?

Amerikanista nebo politolog může událost komentovat z politického hlediska, mě jako religionistu zaujala symbolika. Zvlášť ta, kterou reprezentoval jeden z nejvýraznějších představitelů rebelie – konspirační teoretik Jake Angeli, který si říká „Q Shaman“ v napojení na spikleneckou teorii QAnon. On sám je takový kráčející symbolický uzel slučující zdánlivě rozporné roviny. V jednom rozhovoru o sobě řekl, že je multidimenzionální bytost, a mně přijde, že je to svým způsobem trefné. Minimálně z hlediska symboliky, kterou měl na sobě navěšenou a s čím je spojovaný.

Takže když jste ho viděl, duše religionisty zaplesala a začal jste luštit symboly.

(Směje se.) Vlastně ano. Co na sebe lidi dávají, není náhoda, je to způsob vyjádření jejich identity, jsou to aluze (narážky, pozn. red.) na různá širší témata. Někdy jsou značně hravé, obzvlášť při demonstracích, ale často zásadním způsobem vyjadřují světonázor člověka.

Angeli v sobě spojuje spiklenecké teorie, americké evangelikální křesťanství a asi nejvýrazněji v sobě nese spoustu New Age materiálu, kterému se dnes říká vhodněji alternativní spiritualita. To vše zvláštním způsobem integruje.

Jak to myslíte?

Panuje představa, že na jedné straně politického spektra jsou hippies, kteří se zajímají o čakry a cvičí jógu, chtějí rovnost, harmonii a nanejvýš se někde zkouří. A na druhé straně máme pravicové konspirátory, kteří věří na zlého nadnárodního Sorose a na to, že je potřeba shromažďovat zbraně, aby člověk ubránil svůj majetek. Může se zdát, že tyto dva světy jsou extrémy: pravice a levice. Ale Q Shaman v sobě tyto protiklady integruje. Což mi přišlo zajímavé.

A pravděpodobně to není jen jeden člověk. Může být důkazem toho, že dochází k větší fúzi symboliky z obou stran spektra?

Nechci zabíhat do politiky, ale myslím si, že v některých ohledech rozdělení pravice a levice nefunguje. Zvlášť extrémy mají v některých formách tendenci se sebe dotýkat.

On o sobě v podcastech tvrdí, že je „starseed“ – hvězdné sémě a že je mimozemské vědomí nacházející se v lidském těle. Nejdřív si říkal loan wolf, ale psáno jako půjčka (loan), a ne osamělý (lone). Takže půjčkový vlk. Zřejmě to má být primárně vtip, v angličtině existuje také výraz loan shark, což je lichvář půjčující na velmi vysoký úrok. Je to spíš nesmysl, na němž je vidět, že součástí jeho charakteru je jistá bezuzdná hravost. Což zjevně ještě přispívá k jeho schopnosti skloubit dohromady hodně různé věci. Stačí se podívat už na tu jeho vizuální stránku.

Podporovatel Donalda Trumpa, který si říká Jake Angeli. Foto: AP/ČTK

Má na sobě dokonce indiánské symboly…

Ano, kožešinovou čepici s bizoními rohy, což skutečně odkazuje na původní obyvatelstvo Ameriky – indiány a jejich tradice. Vlčí kožešina je zase symbolem šibala nebo trickstera, což je postava ze severoamerické mytologie. Takové polobožstvo, které tropí šprýmy a miluje tvůrčí chaos, který okolo sebe vytváří. Náš Q Shaman se s tricksterem ztotožňuje.

To o sobě tedy říká?

Ano, jsou to jeho vlastní interpretace, které poskytl v různých podcastech a rozhovorech. Vidíme ještě symboly, které má na sobě vytetované: takzvaný Valknút, což je symbol trojdílného spletence, který nacházíme už na runových kamenech ze 7. století našeho letopočtu ze Skandinávie. Nevíme přesně, co znamená, ale díky své estetice se stal velmi populárním. A to jak mezi skupinami napojenými na novopohanství, tak mezi pravicovými extremisty – takzvanými odinisty, což je odrodilá větev novopohanství, která je rasistická. Valknút je obvykle symbolicky spojovaný se smrtí a zasvěcením.

Druhé tetování je obrázek Yggdrasilu, to je u starých Skandinávců symbol kosmického stromu. Světa jako celku a propojenosti věcí. Ten se stal také extrémně populární v novopohanských hnutích, obecně jako symbol označující přírodu, její rovnováhu a harmonii.

To platilo i u starých Seveřanů?

Je třeba říct, že většina symbolů je dnes vykládána a chápaná dost jinak, než jak to bylo v původní severské kultuře, současná kultura si je překládá a vykládá tak, jak potřebuje. U starých Seveřanů nejspíš neznačil Yggdrasil harmonii. Ten význam tomu dala moderní společnost, protože stromy dnes symbolizují přírodu a harmonii.

Dříve to byl symbol středu světa. Na otázku, co je ve středu světa, odpovídali lidé: tam roste kosmický strom, který má kořeny jdoucí do třech světů a korunu, která se pne přes všechny světy. To byl obraz kosmické jednoty, ale bez ekologických konotací. Tehdy je ekologie ještě netrápila, káceli jak zjednaní, obklopeni zdánlivě nekonečnými hustými lesy.

Ještě má vytetované Thorovo kladivo.

Ano, Mjolnir, další jasný náboženský symbol. Kladivo boha Thora, které vrhá a bojuje jím se všemi nepřáteli bohů – s obry a jinými nestvůrami, jako třeba kosmickým hadem.

Takže jeho tetovací výbava je hodně silně napojená na starogermánské nebo staroseverské náboženství. Dokonce tomu odpovídá cedule, kterou nesl před vstupem do Kapitolu, kde bylo napsáno: „Toto je Ragnarök“, tj. soumrak bohů.

A tady vidíme tu hrozně zajímavou věc: tady se najednou staroseverská představa o soumraku bohů spojuje s apokalyptismem, který je vlastní jak evangelikálům, tak teorii spiknutí QAnon.

Druhá polovina dvacátého století byla anomálie

Takže tady máme zase to křesťanství…

On se považuje mimo jiné za vyslance Božího. Když jsem viděl, jak si v Kapitolu stoupl na místo viceprezidenta, smekl tu svou rohatou čepici a do tlampače přednášel modlitbu s čistě křesťanskou symbolikou, vytřeštil jsem oči. Na místě vysekl bez zadrhávání modlitbu (v evangelikálním stylu) o tom, jak má všechny provázet Boží světlo a chránit je před zlými, bezbožnými komunisty. A to několik minut předtím prozpěvoval jakési neartikulované „šamanské“ zvuky z balkonu.

Spolu s dalšími Trumpovými fanoušky vpadl Jake Angeli 6. ledna do Kapitolu. Foto: zz/STRF/ČTK

To opravdu vypadá jako totální sémiotický guláš.

(Smích) Přesně tak. Ještě k tomu je spojený s psychedelickou scénou. V jednom podcastu říká, že jej na jeho cestě velice inspirovaly psychedelické zkušenosti s požíváním různých látek. Věří na posvátnou geometrii, tedy že svět je prošpikovaný energetickými kanály, které jsou na posvátných místech, z nichž vyzařuje energie. Samozřejmě věří na astrologii, na čakry a celou plejádu věcí, které si spojujeme s alternativní spiritualitou.

A evidentně taky na konspirační teorii QAnon.

Ta tvrdí, že na pozadí současného světa je skupina satanistických pedofilů, kteří vysávají z dětí šťávy, jež jim umožňují dlouhověkost. Je to spojované s osobnostmi na demokratické straně spektra, jako je třeba Hillary Clinton, ale i finančníky, jako jsou George Soros a další. A stoupenci té konspirace očekávají, že přijde apokalyptický moment, kterému říkají The Storm (Bouře), kdy dojde k zavírání členů tohoto spiknutí do vězení. A že nakonec přijde Great Awakening, velké procitnutí, a nastane jakýsi Zlatý věk.

To zní duchovně…

Je to političtější varianta toho, co známe z křesťanství jako apokalyptické očekávání. Ale zároveň toho, co známe ze staroseverské mytologie jako soumrak bohů – Ragnarök. V tom apokalyptickém očekávání se potkávají tyto tři vize. Religionistka Susannah Crockfordová ve svém velmi zajímavém článku říká, že ten člověk je zvláštní průsečík pravicového extremismu a levicově New age představ. Říká tomu konspiritualita čili kombinace konspiracismu a spirituality. On je vlastně kráčejícím příkladem konspirituality. Fenoménu, který budeme v budoucnosti vídat častěji.

Říkám si, jestli právě tím vtrhnutím do Kapitolu nezviditelnil hnutí natolik, že přijde jeho boom. Už jen to, že se o tom bavíme…

Je to samozřejmě možné. Byl vizuálně hrozně vděčný, objevil se ve všech médiích. O to důležitější by nyní mělo být vzdělávání o těchto fenoménech – nejen z toho úhlu pohledu, že základ těch teorií spiknutí evidentně v doslovném smyslu slova není pravda, ale také je důležité poukazovat na to, jak moc jsou tyto teorie a víra v ně podobné různým náboženským představám, které lidstvo provázejí již velmi dlouho. Vlastně bychom neměli být překvapení.

Že jsou lidé ochotni jim věřit, přestože to jde proti zdravému rozumu?

Chová se to podobně. Zjevně je v lidské mysli něco, co se těmto typům vyprávění rádo otevírá. Když třeba člověk prožívá nějaký útlak, má tendenci si personifikovat a démonizovat celý systém, který je zdrojem toho pocitu útlaku. Čili ten útlak musí nabrat podobu konkrétních osob, které zároveň činí víc než ten útlak – nějaké temné věci. Co v lidech latentně je, najednou získává konkrétnější formu. Dává jim to jasnější obraz někoho zlého. Zároveň musí zůstat do nějaké míry tajemný, což je také důležité – když náhodou nějaký zástupce domnělého spiknutí zmizí, aby mohla hydra vystrčit další hlavu.

Té konspirační teorii přitom aspoň zčásti věří přes padesát procent republikánů. Čím to je, že v době založené na vědeckém poznání je tomu tolik lidí ochotno věřit? Má lidská mysl tendenci věřit spíš příběhům než vědeckým důkazům?

Vysvětluju si to tak, že je možné, že druhá polovina dvacátého století v Evropě, se svým vzmachem ateismu a materialismu, byla svého druhu anomálie, která pomalu pomíjí. Ačkoliv na univerzitách to není nejčastější mindset, v USA většina populace nikdy nepřestala být křesťanská. Amerika je zvláštní v tom, že přestože je to západní rozvinutá země, má velice vysoké procento aktivních křesťanských věřících. Existují takzvané megachurches, kde funguje velice intenzivní křesťanská víra s kazateli, kteří komentují politickou situaci a říkají lidem, v co mají věřit. Velmi často mají při kázání silné momenty, kdy se Satan posílá do pekel a připomíná se lidem, že apokalypsa je za rohem.

Čili tento typ myšlenek apokalyptického očekávání, zvlášť v USA, nikdy nebyl úplně slabý. Je otázka, jestli se to přelije do Evropy, nebo ne. Ale v USA vždycky tak nějak bylo přítomno, jen vždycky získává jiné formy podle toho, jaký typ symboliky je nejsilnější.

Teď toto myšlení nabírá novou formu v podobě těchto teorií?

Ano, pořád je trochu křesťanské v tom smyslu, že tam figurují Satan a Bůh. Zlí lidé v představách QAnon uctívají Satana, což je postava z křesťanské mytologie. A ti, co věří ve spiknutí, vnímají sami sebe na straně Boží. Dokonce věří v to, že Donald Trump je také vyslaný Bohem, aby satanisty potřel. Studie dokonce naznačují, že věřící v hnutí QAnon by mohli být blízko evangelikálním kruhům. Ale nevíme to jistě. V oficiálních dokumentech evangelikálních křesťanských církví toto hnutí samozřejmě odsuzují, protože je příliš excentrické pro klasickou křesťanskou mytologii. Ale to procento lidí mezi republikány, kteří teorii věří, možná odpovídá množství, které inklinuje k silnější křesťanské víře.

Lidé potřebují vyprávění

Ono vše totiž možná působí tak, že do Kapitolu vtrhla nějaká parta obecních bláznů, ale když známe kontext, o němž jsme se bavili, nutí to člověka přemýšlet nad tím, proč těmto iracionálním teoriím tolik lidí věří. Je to tím, že je dnešní doba tak složitá, že jednoduché pohádkové příběhy jsou pro lidi lákavé? Nebo tomu napomáhají sociální sítě?

Na to by měl odpovídat spíš někdo, kdo se specializuje na mediální studia. Ale pokud bych to měl nějak vyložit, my jako lidé evidentně potřebujeme nějaký typ vyprávění, kterému můžeme říkat mytologie. To ale nemusí být vždy mytologie jakožto „nereálné vyprávění“. Třeba když máme vyprávění o našich národních dějinách, je to také mytologie, protože z nekonečného množství dat vybereme jen některá a prohlásíme je za podstatná. A z nich si složíme příběh, který vypráví o našich vítězstvích a prohrách a vytváří obraz našeho národa. Tomu se dá také říkat mytologie a má to s ní společné body. Jen ta klasická mytologie se od téhle politické liší tím, že klasická mytologie je hodně surreálná.

Jsou tam nerealističtí bohové, kteří dělají věci, které v realitě nejsou možné. A teorie spiknutí QAnon je v tom podobnější starým mytologiím, protože také obsahuje surreálné věci, u nichž vzdělaný člověk vidí, že nejsou možné – že z dětí nejde destilovat látky, které by pomáhaly lidem k nesmrtelnosti.

Ale lidé už kdysi v minulosti věřili v mýty, přestože sami byli prakticky žijící. Čili dobře věděli, že když někomu uříznete hlavu, umře – sami měli se smrtí víc zkušeností než my – často poráželi zvířata, zabíjeli lidi, viděli smrt častěji než my. Věděli přesně, jaké jsou hranice lidského života. Přesto jim nedělalo žádný problém věřit v to, že v mýtech jsou oživené mluvící hlavy a že když někoho polijeme zázračnou vodou, obživne.

Protože je to jako společnost drželo pohromadě? Ty příběhy je tmelily?

To je jedna z největších otázek religionistiky, proč mýty fungovaly a proč fungují dodnes.

Což asi nevyřešíme v tomto rozhovoru.

Ale můžeme se shodnout, že mýty velice silně vyjadřují hodnoty a emoce lidí. Mýty hovoří symbolickým jazykem – pokud je chceme pochopit, a ne proti nim jen slepě bojovat – prvním krokem je přestat je brát doslova, i kdyby je jejich věřící doslova brali. Mýty jsou hyperbolickým a symbolickým vyjádřením nějakých hlubších duševních a společenských sil, které se nedaří vyjádřit jinak než právě tím obrazem, jaký naberou. I kdyby byl velmi surreálný. Je potřeba ovládnout svou tendenci k tomu mýty „debunkovat“ (tedy vysvětlovat, jak něco není doslovná pravda), což ničemu nepomáhá – nevěřící se jen utvrdí, že věřící jsou hlupáci, a věřící se jen utvrdí, že proti sobě mají nepřátelské síly. Bohužel debunking je ta nejčastější věc, která se s teoriemi spiknutí dělá. To je míjení pointy.

Ještě mě zaujal bod, že některá symbolika využívaná stoupenci QAnon se vrací k původním obyvatelům Ameriky. Co na to říkají, když vidí, že jejich symboly zneužívají tito lidé?

Tam se to nesetkává s pochopením. Jednak proto, že je v USA velmi výrazný koncept kulturní apropriace – že lidé, zvlášť běloši, by si neměli brát symboly kultury, která jim nepřináleží, a ještě se navíc stavět do role někoho povolaného, když povolaní nejsou. Zvlášť když se někdo staví do role domorodého šamana, a přitom žil na předměstí a koukal na telku, tak je to zkrátka krádež kulturního dědictví. Mají pocit, že jim berou jejich tradice.

Je to podobné, jako kdyby o sobě někdo prohlašoval, že je mistr japonského boje, a přitom vše, co má, je výbavička, kterou si nakoupil na portálu eBay a oblékl se do ní. Ale tam nejde jen o to, jestli si vše dotyčný zasloužil, ale i o to, že z pozice dominantního bělošského kolonizátora bere znevýhodněným i to poslední, co mají.

Koho tím ještě pohoršují?

Rozhodně tím třeba nejsou nadšeni moji kolegové, kteří učí nebo studují na západních univerzitách staroseverské náboženství a kulturu. Ti jsou zhrozeni z toho, co vnímají jako zneužití symbolů, které mají velkou historickou hodnotu – třeba Thorovo kladivo nebo Valknút. Teď si je vezmou zastánci Donalda Trumpa a v rámci politické agendy je zneužijí asi podobně, jako když Hitler vzal naprosto nevinnou svastiku, široce rozšířený symbol cyklična, slunce a štěstí. A minimálně na pár set let z ní v západní společnosti učinil tabu, protože se z ní stal symbol nacismu.

Takže kdyby se mělo stávat, že lidé se silně stranickou politickou agendou systematicky začnou používat staré pohanské symboly, zkazí je pro reálné současné novopohany, fanoušky historie, religionisty a další badatele.

Velký zásek se stal i s runami – nacisté je zneužili, nápis SS je v runách. Dlouho po druhé světové válce studia run upadala a na akademii se ta disciplína stěží pěstovala, protože byla smutně poškozená asociací s nacismem. To trápilo třeba i J. R. R. Tolkiena, který runy miloval.

Dva české mýty

Nenapadá vás nějaká pozoruhodná recyklace starých symbolů i v české kultuře?

To je dobrá otázka, u nás novopohanská scéna není silná. Tím, jak máme slabou národní identitu – kromě sportovního fandění a několika nacionalistů – nemáme moc silný příběh, protože jsme se několikrát historicky spálili a už v sebe moc nevěříme. V takových zemích, jako jsou USA nebo třeba i Norsko, vidí člověk všude vlát národní vlajky. U nás stěží na tramvajích při svátku. Mám pocit, že se za sebe většinu času tak trošku stydíme, což sice účinně brání silnému nacionalismu, ale bohužel i zdravému patriotismu, tedy vlastně sebeúctě.

Možná mají u nás lidé spíše sounáležitost s obcí nebo lokální patriotismus…

To by byl ideál. Líbilo by se mi, kdyby vznikl, protože má podle mě nejméně škodlivé aspekty. Lokalismus by mi přišel hezčí než povšechný nacionalismus, protože by lidé pečovali o své okolí. Patriotismus je ale do nějaké míry dobrá věc, protože pak lidé alespoň trochu drží pohromadě.

Mají sdílený příběh. Teď mi připadá, že čím dál víc sdílíme příběh o tom, že je v tomto státu všechno špatně.

Můj kolega Radek Chlup napsal hrozně hezký článek na téma dvou českých mýtů, které se podle něj táhnou už od konce devatenáctého století. Jeden z nich je mýtus o naší speciálnosti, jehož představitelem je historik František Palacký, který odvyprávěl to, co se učilo na školách: nejdřív tady byli Přemyslovci, to byli ti naši, pak tady vše zařídil Karel IV. Přišel vzmach husitství, které bylo proti zlým církevníkům. Pak přišli zlí církevníci, nastalo tři sta let temnoty. A teď jsme se znova vzbudili k té naší původní hrdosti… A to je vyprávění, kterému pak komunisté dali speciální spin, po revoluci se začalo kritizovat, ale zčásti vlastně zůstalo ve školách dodnes.

Proti tomu už za první republiky vznikaly protireakce. Ale úplně nejvíc ji nastavil filozof Jan Patočka v průběhu komunistického režimu. Vykreslil to jinak – že na Západě je vzor demokracie, svobody a dobrých státních principů a našim cílem by mělo být prostě jen co nejvíce být jako oni. A to jsou ty dva příběhy, které dodnes v politice fungují a vyjevují se vždy v okamžicích zásadních ideologických sporů typu pro EU, proti EU a podobně.

Tady také můžeme mluvit o mýtech, přestože nejsou surreálné: to, zda si máme „razit vlastní cestu“, jak říká Palackého vize, nebo „se snažit přibližovat Západu“, jak říká Patočkova vize, je nakonec výraz hodnot, který se nedá nijak doložit, jen se k němu dá poskládat tu více, tu méně přesvědčivý příběh z historie.

Mgr. Jan A. Kozák, Ph.D. (1979), religionista působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho specializací je jednak náboženství předkřesťanské Skandinávie a jednak teorie mýtu a historie jeho interpretací. Jako Marie Curie Fellow se věnoval výzkumu role metafory v mytologii na Univerzitě v Bergenu v Norsku.

Jan A. Kozák. Foto: archiv Jana A. Kozáka

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

TOP

USA

Útok na Kapitol

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější