Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Co se to s Českem děje? Covid udeřil zle všude, ale u nás nabyl rozměru skutečné katastrofy

Analýza: V celkovém počtu covidových úmrtí na milion obyvatel nás mezi srovnatelnými zeměmi předčí jen Belgie, Slovinsko a Spojené království. V počtu hospitalizací na JIP nás nepředčí nikdo. Zato v testování a očkování zaostáváme. Co se to s naší zemí děje?

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Data byla aktualizována k 23. 1. Doplnili jsme údaje pro několik dalších zemí.

Ještě začátkem října 2020 se Česko, pokud jde o závažnost průběhu epidemie, nevymykalo solidnímu evropskému průměru. Na covid tou dobou od začátku epidemie zemřelo kolem sedmi set lidí, tedy v přepočtu na počet obyvatel dvakrát méně než v Německu a desetkrát méně než ve Španělsku, Švédsku, Spojeném království či USA.

Od té doby uběhly necelé čtyři měsíce. Během nich jsme všechny tyto země předběhli. Počet úmrtí v Česku je dnes oproti stavu k prvnímu říjnu dvacetinásobný. Tak rapidní vzestup nezaznamenala žádná jiná země na světě. Covid zle udeřil všude, ale u nás nabyl rozměru skutečné katastrofy, která není k zastavení. V říjnu na něj zemřelo kolem 2900 lidí, v listopadu skoro 5000, v prosinci 3300, v lednu to budou přinejmenším další tři tisíce.

(Všechny grafy jsou interaktivní, kliknutím do nich lze zobrazit podrobnosti.)

Česko je na světové poměry bohatá, na evropské středně bohatá země s velmi dobře fungujícím zdravotnictvím. Životním prostředím, věkem a zdravím obyvatelstva, mírou sociálních rozdílů apod. se nijak významně neliší od sousedů. Objektivně je těžké vysvětlit, co se to u nás vlastně během posledních čtyř měsíců stalo a jak jsme se, pokud jde o průběh epidemie, stali jedním z nejnebezpečnějších míst rozvinutého světa.

Ucelené vysvětlení se nemůže spokojit s obvyklým konstatováním, že je to důsledek buď neschopnosti vlády, nebo nekázně obyvatelstva, anebo obojího. Možná ano, ale takové tvrzení se nedá podložit pouhými pocity. Zůstaňme prozatím u toho, co se dá jednoznačně vyčíst z dat.

Úder silou exponenciály

Zdánlivě uspokojivá situace na začátku podzimu už obsahovala silný varovný moment, jímž byl rychlý růst hospitalizací – jak jejich celkového počtu, tak vážných případů vyžadujících intenzivní péči. Už od poloviny září rostl aktuální počet hospitalizovaných – nejen tedy samotný počet přijetí, ale počet lidí, kteří se v nemocnici s covidem nacházejí – den ze dne rychleji, což byl jasný varovný signál. Mezi 15. a 30. zářím vzrostl počet hospitalizovaných na více než dvojnásobek. Z jarních zkušeností mohlo a mělo být jasné, že počtu hospitalizovaných je přímo úměrný jak počet těžkých případů na JIP (u nás dlouhodobě asi 15 % všech hospitalizovaných, na grafech je vidět, že obě křivky mají totožný průběh), tak (s jistým časovým posunem) počet úmrtí.

Co do omezujících opatření jsme však tou dobou byli jednou z nejbenevolentnějších zemí Evropy, jak to ukazuje graf tzv. stringency indexu neboli přísnosti vládních omezení. První změna přišla až k 5. 10., kdy začal platit nouzový stav. Domněnka, že tento termín souvisí s krajskými a senátními volbami konanými 2. a 3. října, před nimiž vláda nechtěla (a opozice účinně nepožadovala) „kazit lidem náladu“, vypadá věrohodně.

Tento moment může patřit v podzimní tragédii Česka k těm rozhodujícím. Mezi zavedením jakýchkoli omezujících opatření a okamžikem, kdy se může jejich účinek projevit, uběhnou minimálně dva týdny – i to je vyzkoušený poznatek z jara od nás i ze zahraničí. Česko promeškalo celé září a také větší část října, protože zásadnější omezení vstoupila v platnost až k 18. 10. Tou dobou však už všechny zlé věci – počet hospitalizací, obsazení JIP a počet úmrtí – strmě rostly. Průběh epidemie v září a říjnu u nás měl bez nadsázky skutečně exponenciální charakter.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Exponenciální růst se dá účinně a levně zastavit jen v období, kdy jeho charakter ještě není patrný, v tom je jeho záludnost. Když exponenciálu vidíte, je už pozdě. Na jaře se v Česku podařilo takovému vývoji předejít, i když zpětně se zdá, že spíš shodou okolností než – řekněme – státnickou předvídavostí. Na podzim naopak čelíme neřízenému růstu.

Předvánoční uvolnění pravidel přišlo ve chvíli, kdy denní počty vážných případů a úmrtí začaly klesat zase k evropskému průměru – který do té doby značně vzrostl, protože podzimní vlna postihla celý svět. Uvolnění a Vánoce mají za následek nynější další růstovou vlnu, prozatím nižší než tu, která nás postihla v říjnu.

Rychle očkovat, my otálet nesmíme

Z grafů je patrné, co nás až dosud zachraňuje: je to obrovská kapacita českého zdravotnictví, která dovede absorbovat extrémní zátěž. Můžeme si „dovolit“ jeden z nejvyšších počtů hospitalizací (na počet obyvatel) na světě, aniž by se systém zhroutil, aniž by lidé začali umírat na schodech nemocnic, do nichž už nemohou být přijati. Lůžkové kapacity však nemají daleko k vyčerpání včetně rezerv, zdravotníci nemají daleko ke konci svých sil. Zvládají situaci navzdory špatnému řízení země, nikoli díky němu.

V absolutních počtech se u nás provádí poměrně hodně testů, víc na počet obyvatel než např. v Německu. Důležitějším ukazatelem však je počet testů vztažený k počtu případů covidu. V tomto ukazateli patříme mezi srovnatelnými zeměmi k nejhorším. Když použijeme manažerský žargon: s epidemií zápolíme reaktivně, nikoli proaktivně. Hasíme trvale hořící požár, na protipožární opatření jsme dávno rezignovali.

Jiným dokladem této situace je průměrný počet vytrasovaných na jednoho pozitivního, který je u nás po dobu několika posledních měsíců menší než jedna.

Zachránit situaci by mohlo rychlé očkování. Máme-li v něm dosáhnout úspěchu, musíme zásadně přidat. Zatím se pohybujeme kolem evropského průměru, pomalý start je patrný v mnoha dalších zemích, ale ve většině z nich není tak katastrofální situace jako u nás co do počtu nemocných a mrtvých. Mohou si trochu otálení dovolit, byť je také přijde draze. My si ho dovolit nemůžeme, Česko je v průšvihu monumentálních rozměrů a v očkování musí přidat. Prozatím zaostáváme za všemi svými sousedy, nemluvě o těch skutečně nejrychlejších zemích, jako je Dánsko, USA, Spojené království a Izrael. Ten se nám s nynějšími 30 % proočkovaných do grafu ani nevešel.

Rozhovor s Petrem Koubským si můžete poslechnout v podcastu Studio N:

Hlasujte pro Deník N v anketě o nejlepší zpravodajství

Práci celé redakce Deníku N můžete ocenit svým hlasem v anketě Křišťálová Lupa 2022 v kategorii Zpravodajství. Děkujeme za vaši podporu! Hlasujte na webu ankety.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Data o covidu

Koronavirus

TOP

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější