Deník N

Mawerovo Pražské jaro je vyprávěno cizincem pro cizince. Na příjemnou četbu to postačí

Těsně po skončení roku „osmičkových“ výročí už se dá hodnotit. Na knižním trhu se objevila celá řada titulů literatury faktu i komiksů. Poněkud stranou tohoto mumraje kupodivu zůstala česká beletrie. Nejvýraznějším „osmičkovým“ románem tak zůstává kniha britského spisovatele Simona Mawera Pražské jaro, která loni vyšla nejprve anglicky a na sklonku roku pak i v českém překladu Lukáše Nováka.

Simon Mawer je v Česku známý hlavně románem Skleněný pokoj, jehož hlavní postavou – dá se říct – je brněnská vila Tugendhat. Příběh, který nedávno dostal také filmovou podobu (světová premiéra se má odehrát v Brně v polovině března), zabodoval nejen vykreslením samotné funkcionalistické utopie v podobě prosklené vily, ale vůbec vylíčením prvorepublikové atmosféry ve stínu nadcházející války a také milostnými rošádami.

Pražském jaru se Mawer pokouší úspěšný recept zopakovat. Opět jsme v Československu a žánrově zase na pomezí historického a milostného románu. Ale zatímco v prvorepublikové společnosti se národnosti míchaly vcelku volně a Mawer toho ve Skleněném pokoji bohatě využíval, válečné a poválečné vypořádání způsobilo, že z české společnosti prakticky zmizeli jak Židé, tak Němci. Pokud tudíž Mawer chtěl i v Pražském jaru sázet na postavy cizinců, musel je do Česka nějak dopravit.

Taková je tedy expozice románu – Eleanor a James jsou studenti Oxfordu, kteří se v létě 1968 vydají na road trip po Evropě. Klíčová slova: tráva, sex a autostop.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější