Vyklízení Kliniky? Jsou vhodnější místa na uklízení
Komentář Jiřího Hlavenky: Přestože už bylo na téma Klinika napsáno mnoho slov, jeví se mi, že se většina komentářů minula podstatou. Z „boje o Kliniku“ se dělá bezmála bitevní fronta zápasu o duši a tvář našeho národa – opravdu nám hrozí pád do nového marxismu?
Kolem celé věci byla pozornost vyblázněná na nebývalou míru. V sobotu otvírák zpravodajské relace: na střeše Kliniky je pět lidí, před budovou exekutor! Drama. Jako kdyby šlo o záchranu stovky horníků ze zavaleného dolu. Na Facebooku stovky příspěvků a tisíce emotivních reakcí, další dramatické zpravodajství a reportáže v televizních stanicích.
Přitom šlo o jednu jedinou konkrétní událost s významem vcelku nepatrným, událost s konkrétními a jedinečnými parametry, historií, činností aktivistů, smluvními vztahy atd. Nic víc. Z „boje o Kliniku“ se však dělá bezmála bitevní fronta zápasu o duši a tvář našeho národa.
Dramatické otazníky se ptaly: hrozí nám pád do nového marxismu? Něco takového je nanejvýš směšné. Squat se za celých třicet let novodobé historie země zrealizoval jen párkrát. A především – na rozdíl od ohrožení našich domů squattery – ve skutečnosti mnohem spíše vážně a doopravdy hrozí, že se staneme polokolonií ruskou nebo čínskou. Jestli tu nějaká hrozba opravdu není, je to hrozba nějaké marxistické revoluce.
Jak se zdá, diskutující nejvíce pohoršuje, že se v případě Kliniky zpochybňuje soukromé vlastnictví – což „povede ke komunismu“. (Viz například názor Víta Kučíka publikovaný v Deníku N.) Jenže skutečnost, že dům patří jakési státní organizaci, nikdo nezpochybňuje, dokonce ani samotní aktivisté ne. Nikdo nezpochybňuje ani to, že soud měl právo rozhodnout o vyklizení a že tak rozhodl.
Otázka zní přece jinak: zda je opravdu nutné postupovat způsobem „když můžu, tak musím“. Tedy zda jako vlastník objektu, který může požádat soud o jeho vyklizení,