„Na smrt si nezvyknete. Oni mají jen nás.“ Jak lékaři v Karviné bojují o život pacientů s covidem
Pokoje přeplněné nakaženými pacienty, lékaři s třídenními směnami v kuse, unavené sestry. Na nemocnici Ráj v Karviné dopadá v chudém regionu jeden z vrcholů epidemie. Reportéři Deníku N ji navštívili toto pondělí.
Za oknem je pochmurné počasí, na několik ostrůvků špinavého sněhu tu a tam dopadají paprsky slunce. V pokoji panuje ticho přerušované neustálým pobíháním sester na chodbě. Kromě toho se v rytmickém tempu ozývají kyslíkové přístroje a sípání. To často pomalu, ztěžka. Slyšíte, jak každý nádech bolí.
Když si stoupnete doprostřed pokoje plného pacientů s koronavirem, zcela na vás dopadne, že situace je horší, než si mnozí dokážou představit nebo připustit. V pokoji pro tři pacienty je nyní pět lidí, které zákeřná nemoc dohnala až do špitálu. Vítejte v karvinském Ráji – nemocnici, která stejně jako mnoho jiných v regionech bojuje s šířící se nákazou.
„I králíci mají často více místa než naši pacienti,“ říká přes respirátor Renata Staníková, staniční sestra ve čtvrtém patře nemocnice pojmenované po městské části. Místo chirurgie nyní oddělení funguje jako covidové, stejně jako mnoho jiných. O pacienty, kteří zjednodušeně řečeno nezvládají nemoc udýchat, pečují i na ortopedii nebo gynekologii.
Nyní je na chirurgii 30 lůžek. Kdyby se vedení rozhodlo „navýšit kapacitu“ nemocnice, sestry by na již plné pokoje přivezly další dvě postele. Samozřejmě by to bylo na úkor sil pracovníků a komfortu pacientů. „Máte stoleček, svoje věci, potřebujete alespoň trochu soukromí, intimní zónu. Nemůžeme dělat to, na co jsme zvyklí,“ vysvětluje Staníková.
Na první pohled nepůsobí vyčerpaně. Tu volá na kolegyně, jak co dělat, pak se vrhá k telefonu, když zjistí, že nedorazil správný počet obědů, nebo když se dozví, že se zaplní i předposlední volné lůžko.
„Kdyby bylo potřeba, na pokoj dáme i šestého pacienta,“ přemýšlí nahlas. Na její oddělení vozí nemocné s různě těžkým průběhem nemoci. Problémem je, že se tak děje neustále.
Takhle vypadá nemocnice, která je na hraně možností. V posledních dnech rezonuje na veřejnosti především situace v Chebu. Rozdíl mezi západním a východním cípem republiky však není velký.
Možná se v Karviné čeká na to, až se nakazí další zdravotníci nebo až někomu dojde trpělivost jako chebskému primáři. Adepty byste i zde skutečně našli.
„Já jedu od března. Říkala jsem v září, že ve dvanáctém měsíci dávám výpověď. Neudělala jsem to, bylo mi líto