Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Joe Hill v sobě nezapře kingovské pokrevní pouto

Joe Hill jako by mladší verzi Stephena Kinga z oka vypadl. Foto: Gary Skidmore, Wikimedia
Joe Hill jako by mladší verzi Stephena Kinga z oka vypadl. Foto: Gary Skidmore, Wikimedia

V krátkém rozmezí vyšly v českém překladu nové knihy Stephena Kinga a jeho staršího syna Joea Hilla. A zatímco Kingův Ústav je průměrnou připomínkou autorova nejsilnějšího tvůrčího období, Hillova povídková sbírka Na plný plyn patří k nejlepším dílům na poli temné fantastiky za hodně dlouhou dobu.

V předmluvě ke knize Pistolník, prvnímu dílu svého opusu magnum Temná věž, Stephen King popisuje kouzelnou historku „jako z románu od Stephena Kinga“. Během vysokoškolských studií náhodou narazil na několik balíků barevného papíru. Podělil se o ně se svým kamarádem a jeho přítelkyní Tabithou (která se později stala Kingovou ženou). Pointa historky? Ze všech se stali publikující autoři. A kouzlo evidentně minimálně v rodině krále hororů stále trvá. Jako spisovatelé prorazili i jeho mladší syn Owen se svou manželkou Kelly Braffetovou. A pochopitelně také Joseph Hillström King. Ten ovšem publikuje jako Joe Hill.

Joe Hill vzpomíná, že žil v dokonale utajené autorské škole, nejen díky úspěšným vzorům v podobě kariér svých rodičů, ale také proto, že ke Kingům vždy docházela vybraná společnost spisovatelů. Nicméně jejich rady si Hill jako malý moc k srdci nebral. „Rodiče chápali, že snažit se mi něco vysvětlit je občas stejné jako mluvit na psa. Náš korgi Marlowe rozuměl několika důležitým slovům, například ,procházka‘ nebo ,žrádlo‘, ale to bylo asi tak všechno. Nemůžu tvrdit, že bych na tom byl výrazně lépe.“

Přesto si Hill brzy osvojil rutinu pravidelně psát určité penzum slov. Trik, který okoukal od obou rodičů a na který Stephen King přísahá ve své knize O psaní. Později přidal další triky díky knihám Raye Bradburyho Zen a umění psát (dárek od matky) a Telling Lies for Fun and Profit od Lawrence Blocka (dárek od otce).

Už na střední dokončil několik (vesměs špatných) pokusů o román a později se pokoušel prorazit s povídkami zasílanými například do New Yorkeru. Jeho problémem bylo, že povídky vydávané v New Yorkeru neměl rád. Nakonec se tedy vrátil k hororovým a fantastickým povídkám a začal psát i komiksové scénáře. Díky využití pseudonymu se přitom nemusel cítit, jako kdyby spoléhal na otcovo jméno. „Chtěl jsem, aby mě vydávali kvůli mně, ne proto, že někoho napadne vydělat na příjmení King…“

V předmluvě ke sbírce Na plný plyn pak sám říká, že člověk jako on má ostatně mnoho rodičů – vedle Stephena a Tabithy Kingových mu jimi byli Ray Bradbury, George A. Romero nebo Tom Savini. Joe Hill se k nim všem nyní hrdě hlásí a s oblibou se účastní antologií k poctě svých oblíbených autorů. Jediná nevýhoda pseudonymu je v jeho očích ta, že se hloupě zbavil přehlásky ve svém druhém jméně a – jeho vlastními slovy – podělal si tak svou jedinou šanci být metalově drsný. Navíc zjistil, že odmítnout rukopis mu mohou i lidé, kteří jeho rodinné zázemí znají.

Zrozen k povídkám

Stephen King je výborný povídkář, ale jeho nejlepší práce jsou dlouhé romány. Joe Hill naopak publikoval několik velmi dobrých (a čím dál delších) románů, ale exceluje v komiksech, kde jeho otec nikdy neuspěl, a nejlepší je v povídkách. Nejprve prodal v roce 2001 Pop Art o přátelství s „nafukovacím“ klukem. Poprvé pak svoje povídky sebral do výboru Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy. Vtip je přitom v tom, že Hill nepíše ani zdaleka výhradně horory. Titulní povídka knihy je například až bradburyovsky rozverná lovestory odehrávající se na pozadí natáčení zombie filmu George A. Romera. Zde se coby členové zombie komparsu potkají dávní milenci a během maskování a courání se po place jiskra opět „vstane z mrtvých“.

Hillovým poznávacím znamením je, že i na poli povídky dokáže rozvíjet zajímavé koncepty, které v románech – především těch pozdějších – občas utápí v hlušině nabobtnalého textu. V nové sbírce je příkladem takového propracovaného konceptu povídka Faun. V ní Hill domýšlí, co by se stalo, kdyby dveře do Narnie neobjevila nevinná děcka, ale podnikavý sociopat. Dlouhodobě se také věnuje proměnám hrdinů v padouchy a s nimi spojeným předpokladům a předsudkům (povídka a později komiks Plášť).

Dalším opakujícím se motivem je síla popkultury, příběhů a láska k nim. Na plný plyn tak rozvíjí hned několik motivů z Raye Bradburyho, ale především je zde povídka Pozdní návraty. V té se do lokální pojízdné knihovny občas zatoulají přízraky z minulosti – lidé, kteří mají ve svém čase zemřít, ale dostanou poslední šanci na ještě jeden dobrý příběh podle svého gusta. Holčička, která umírá na rakovinu a právě dočetla šestý díl Harryho Pottera si vypůjčí pro ni ještě neexistující díl závěrečný. Žena zoufale čekající na zprávy od syna, který byl odveden do Vietnamu, si zase může přečíst jeho sebrané spisy jako důkaz, že tu krutou válku přežije. A vypravěč doufá, že ještě jednou potká matku, která vždy byla vášnivou čtenářkou…

Jaký otec, takový syn

Hrátky s popkulturou jsou silnou zbraní i Stephena Kinga, ovšem nejblíže k sobě otec a syn mají díky zkoumání patologických rodinných vztahů. A to přesto, že Hill napsal hned několik výsostně kingovsky vyznívajících hororů na hraně pastiše. V románu NOS4A2 několikrát pomrkává na otcovy fanoušky (a padouch z této knihy je naopak zmíněn v Kingově románu Doktor Spánek). S kingovsky ironickou krutostí se ke svým postavám, které programově selhávají jako lidské bytosti, chová v povídkách Temný kolotoč či Stanice Wolverton.

Na plný plyn obsahuje dokonce i dva příběhy napsané ve spolupráci se Stephenem Kingem. Jízda o střetu gangu motorkářů s ke všemu odhodlaným řidičem kamionu a o otcovském pudu je pocta slavnému Duelu Richarda Mathesona (a filmové verzi Stevena Spielberga), ale také z dospělého hlediska poměrně děsivě nezodpovědné společné zábavě v autě z doby, kdy byl Joe Hill dítě a Stephen King mixoval alkohol a drogy ve velkém.

Ve vysoké trávě je pak pobavenou variací na slavnou Kingovu povídku Děti kukuřice. Mimochodem, jakkoliv obě povídky nepatří k nejlepším kusům sbírky, jsou mnohem kvalitnější než román Růženky, který s Kingem napsal jeho mladší syn Owen.

Stephen King se ovšem většinou věnoval otcům, kteří ve své roli selhávají, kvůli svým vnitřním démonům. Je to pozůstatek traumatu z toho, že jeho otec rodinu bez vysvětlení opustil a Kinga s jeho bratrem vychovávala pouze matka. Hillovy postavy se naopak vyrovnávají buď s odkazem rodičů, nebo jejich nezodpovědností a často řeší, co je vlastně smyslem jejich života. To je téma, které prochází i Hillovým úspěšným komiksem Zámek a klíč, jehož seriálovou adaptaci letos uvedl Netflix.

Navzdory styčným bodům je ovšem Joe Hill dnes bez diskuse autentickým vypravěčem a respektovanou osobností temné fantastiky. Rodinné zázemí jej poznamenalo především v tom, do jaké míry mu vešly populární žánry, především ten hororový, do krve. „Svůj život si nevyberete, a když chcete psát, je život vaším inkoustem. Jiný nedostanete. Ten můj byl prostě sytě rudý,“ shrnul to sám v předmluvě ke sbírce Na plný plyn.

Joe Hill: Na plný plyn
Překlad Adéla Bartlová
BETA Dobrovský, 2020. 416 s.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější