Slovensko sledovalo celý rok vášnivou telenovelu. V hlavní roli premiér Matovič
Uplynulý rok byl tak divný i proto, že se v něm potkávaly dvě reality – skrytá a zjevná, hodnotí uplynulých dvanáct měsíců u našich východních sousedů komentátor slovenského Denníku N Martin M. Šimečka. V lecčems připomínají to, co se děje i v české politice. I proto je poučné si jeho zhodnocení přečíst.
Slovo virus pochází z latiny a znamená jed. Covid-19 však neotráví každého, maskuje se tím, že mnozí, kterým se dostal do těla, zůstávají navenek zdraví. Je neviditelný, přestože způsobuje viditelné škody. V Evropě za jeden rok zabil půl milionu lidí – má na tomto kontinentu na kontě víc obětí než občanské války a teroristické útoky od druhé světové války.
Jeho neviditelnost ale možná přispívá k naší slepotě vůči společenským jevům, které se pod jeho vlivem už dějí. Uplynulý rok byl tak divný i proto, že se v něm potkávaly dvě reality – skrytá a zjevná. Ani jedna sama o sobě nevysvětluje, co prožíváme.
Když se do Bratislavy koncem 80. let zatoulalo pár novinářů ze Západu, každý z nich měl stejný problém: i když věděli, jak komunistický režim funguje, pouhým okem nedokázali rozeznat jeho podstatu.
Lidé chodili po ulicích stejně jako v Paříži a jen dobrý pozorovatel si možná všiml, že jejich tváře jsou o něco zachmuřenější a že občas se někde objeví záhadná fronta stojících lidí. Z těchto znaků se však nedalo usoudit, že se společnost dusí v nesvobodě a že už v ní probublává energie budoucí změny.
Stejnému problému čelíme i dnes. Když se
