Putin si mne ruce, kšeftaři s pochybami mění svět. Podívejme se, jak to dělají u nás
Analýza Igora Lukeše: „Nic jako dezinformace neexistuje,“ nechal se v těchto dnech slyšet bývalý prezident Václav Klaus. Podle jeho názoru se jedná o „módní pojem naší a evropské současnosti“. „Ve skutečnosti jde o legitimní, jakkoli protichůdné či odůvodněné názory a postoje lidí, odrážející přirozeně vznikající odlišné úhly pohledu,“ dodal Klaus. Profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě se na problém dezinformací podíval detailněji.
Vladimir Putin se drží na vrcholu moci přes dvacet let. Za tu dobu zničil nebo si podmanil všechny významné opoziční strany a sdělovací prostředky. Většina voličů ho sice stále podporuje, ale jeho popularita klesá: z 87 procent v červenci 2015 na 65 procent v listopadu 2020. Proto své kritiky, včetně lidí mu zcela neškodných, nechává preventivně pronásledovat, věznit, nebo je jeho agenti rovnou vraždí.
Politici ve střední Evropě na to jdou chytřeji. Naučili se vládnout v zemích, kde funguje opozice, existují nezávislá média a konají se skutečné volby. Dnešní střední Evropa stále ještě na první pohled vypadá demokraticky. Vinou svých politiků se ale s Evropskou unií hádá téměř o všem – od práva Bruselu trvat na konceptu právního státu přes ochranu životního prostředí po práva žen. Výsledkem je, že země, které se ještě nedávno vracely na západ, se mu dnes vzdalují a některé už teď přešlapují v neutrálním území nikoho.
Jak se to stalo? Politici v bývalém sovětském bloku se naučili
