Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ovlivňuje rovinatá krajina náboženství a životní styl? Estetik píše o kráse i obyčejnosti přírody

Antonín Slavíček: Břízová nálada. Repro: Národní galerie
Antonín Slavíček: Břízová nálada. Repro: Národní galerie

Estetik a kulturní historik Karel Stibral se ve své knize Estetika přírody zevrubně ptá, jak se od antiky až po dnešek proměňovalo estetické vnímání přírodní krajiny.

Když se dnes zeptáte domorodce žijícího na Papui Nové Guineji, co si myslí o pralese, který obývá, podle tam žijícího entomologa Vojtěcha Novotného by dotyčný zřejmě odpověděl, že není nic moc. A že by bylo vhodné jej nějak přizdobit, například vyvěsit plastikový sáček od instantní polévky na nápadném místě, neboť takový lidský artefakt „les zkrášluje“. Pokud by nás takový přístup šokoval, je nutné připomenout, že není tak vzdálená doba, kdy byli i prostí čeští venkované ke krásám divoké přírody neteční. Takže kupříkladu Karel Klostermann vložil šumavské hajné do úst tuto promluvu k mladému adjunktovi: „Nu, jakpak se líbilo mladému pánovi? Špatně, není-li pravda? Není divu. U nás je krajina ošklivá, samý les, samý vrch – to je v kraji českém jinaká krása! Všechno pěkně rovno, všude pole, všude čisto.“

Proměnou oceňování přírody se ve své knize nově zabývá Karel Stibral. Vystudoval estetiku na FF UK a filozofii a dějiny přírodních věd na PřF UK v Praze. V současnosti vede Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Dá se označit za jednoho z největších zdejších odborníků na estetiku vnímání přírody. O té publikoval řadu odborných textů, přičemž zmiňovaná Estetika přírody je zatím jeho nejobsáhlejší prací shrnující i jeho předchozí výzkumy.

Kniha nechce primárně předkládat lineární historii postupného uvědomování si krásy přírody, ale spíše komplikovaný příběh s mnoha zákrutami, ideovými návraty i zvraty, který společně vytvářeli stejně tak literáti, malíři, teologové, filozofové, jakož i biologové a cestovatelé. Impulzy z jedné oborové sféry se přitom hojně přenášely do oblastí jiných, a to s nečekanými důsledky.

Mimo jiné autor ukazuje, že vztah k přírodě byl i otázkou sociokulturního milieu, v němž se člověk nacházel. Takže třeba už v překultivovaném a přeintelektualizovaném prostředí antických megalopolí jako Alexandrie vznikala ve 3. století př. n. l. bukolická a pastorální poezie vychvalující „idylický a šťastný život prostých pastýřů a rolníků doplněný líčením okolní přírody“.

Přestože pak i ve středověku někteří malíři okrajově zachycovali krajinu, velký význam autor přičítá raně novověké holandské krajinomalbě, což přitom podle něj bylo dost paradoxní, neboť „plochá holandská krajina je vlastně nezajímavá“ a na „spektakulární“ či „malebné“ motivy chudá. Svůj nemalý vliv zde prý ale sehrálo náboženství. V oblasti dominující kalvinismus

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější