Novoroční předsevzetí jsou blbost. Většinou. Letos ne
Má zapomnětlivost mohla způsobit nevýslovnou tragédii. Stačilo málo a neměla jsem na Nový rok čočku. Ne že bych v předešlých letech díky této tradici nějak překvapivě zbohatla. Ale vždycky jsem měla kde bydlet a za co si koupit jídlo. A to je víc, než mají mnozí. Takže proč pokoušet osud a odpírat si tuto luštěninu?
První leden je magický. Je to den, kdy se chováme iracionálně, a většina z nás si alespoň na tenhle jeden den v roce nasadí růžové brýle a obestře se aurou dětské naivity. „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ praví všem známé přísloví. A tak jsou novoroční tradice a předsevzetí kapitolou hodnou zamyšlení.
Zatímco já k snídani dojedla česnekovou pomazánku, odpoledne od máti vyfasovala již zmíněnou čočku a usmažila si k ní volské oko, jinde probírali lednice, spíže a ze skříní vytahovali váhy. Místo chlebíčků a cukroví přichází čas ovoce, zeleniny a redukčních diet. Je totiž doba bilancování. Zjišťujeme, jak na tom jsme, a srovnáváme to s tím, jak bychom na tom chtěli být. Často je mezi těmito dvěma body propastný rozdíl. U mě to nebude jiné. Večer neodolám, stoupnu si na váhu, pokřižuju se a budu na internetu studovat diety.
Tento rok odpadla možnost, abychom naběhli plní elánu do posiloven, zakoupili permanentky a strávili jeden, možná dva dny ve fitku, než naše nadšení opadne a nevyčerpané předplatné nás bude budit ze sna. O to víc
