Nechte se nadchnout jejich nadšením. Česká vědecká esa ve vysoké hře vědy a života
Vážení čtenáři a čtenářky, ve speciálu Deníku N najdete profily šesti špičkových českých vědců a vědkyň. Pokud se začtete, moc bych si přála, aby se vám stalo totéž, co se stává mně, když s takovými lidmi mluvím. Mívám pak pocit, že mě nakazili. Nakazili svým nadšením pro svůj obor, pro výsek svého vědeckého zájmu, a tak se pak na chvíli vracím v čase zpátky a chci se stát experimentální botaničkou nebo fyzičkou, historičkou, zooložkou či molekulární bioložkou.
A když pak píšu, snažím se nákazu šířit. Přenést na čtenáře alespoň částečně ten zápal a nadšení, fascinaci bitkami v imunitním systému, buněčnými ději v kořenech huseníčku, odvážnými historickými paralelami, spektrometry fyzikálních laboratoří, (ne)předvídatelným chováním lidí či efekty „motýlích křídel“ v ekosystému.
Každý z této šestice takovým zápalem oplývá. A každý z nich má za sebou své euforie a „heuréky“, ale i frustrace a neúspěchy. Ráda bych vám představila čtyři muže a dvě ženy, jejichž vědecké projekty získaly pečeť nejvyšší kvality v podobě nejštědřejšího (a nejnáročnějšího) evropského grantu ERC*, jako lidi s emocemi, nemocemi, starostmi i radostmi, kteří vtipně i kriticky reflektují svou profesní i životní dráhu, ale i společnost a svět kolem sebe. Každý jinak, každý po svém. Společné mají to nadšení.
Nechte se taky nadchnout…
Mezi mačetami, čarodějnicemi i na jeřábu v džungli. Terénní bioložka a ekoložka Kateřina Sam vypráví, jak divoce může vypadat terénní část obrovského mezinárodního výzkumu. Na stromy v Pošumaví a eukalypty v Austrálii lepila housenky z dětské plastelíny. V Japonsku chodila do lesa v kalhotách s rolničkami, aby zaplašila medvědy. V tropickém pralese Papuy Nové Guineje ručně sundávala z kmenů mravence. Tam taky zažila několik přepadení. Dva dny například utíkala sama se svázanýma rukama pralesem pro pomoc. Zkoumá, jaký by byl svět bez predátorů. Někdy je to úmorná práce a piplačka, jindy velké dobrodružství.
„Mohla jsem být mrtvá.“ „Ale nejsi, takže ok.“ Výzkum české bioložky v džungli je chvílemi jako dobrodružný román
Na doktorát na Princeton odjížděl jako matematik se sny o podnikatelské dráze, do Prahy na CERGE-EI se vrátil jako vědec-ekonom. Dnes Filip Matějka publikuje v nejlepších ekonomických časopisech a přednáší na předních světových univerzitách. Hledá zákonitosti a principy v rozhodování tak složitých tvorů, jako jsme my lidé. Počítá s nevypočitatelností našeho chování, s nejistotou, nepozorností a nedokonalostí lidského myšlení ve stejně nedokonalém světě plném šumů.
Věřil jsem, že ze mě bude miliardář, ale stal se ze mě vědec, říká úspěšný ekonom Matějka. Zkoumá lidskou nepozornost
Až ke kořenům. Ke kořenům rostlin, až do nitra jejich buněk se v přímém přenosu dívá experimentální botanik Matyáš Fendrych. Pozoruje, co dělají, jak reagují, jak rostou. „Většina lidí nic takového nikdy v životě neviděla, je to fascinující,“ říká. Po šesti letech, kdy sbíral zkušenosti ve špičkových institutech v Belgii a v Rakousku, se vrátil domů a do laboratoře na Přírodovědecké fakultě UK.
Mockrát jsem si nadával, že jsem se vrátil. Ale jsem tu doma, říká botanik Fendrych
Ve svém projektu TSuNAMI propojuje fyziku, chemii a biomedicínu. Její výzkum přispívá třeba k léčbě rakoviny, ji ale aplikace do praxe nezajímá. Přesněji řečeno, ve chvíli, kdy praktické využití přichází, ji zajímat přestává. Jana Kalbáčová Vejpravová, fyzička z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, je svérázná dáma, která se s ničím moc nepáře.
Jede na TsuNAMI. Její nápady se využívají i v léčbě rakoviny. „To je mi ale jedno, potřebuju nové hádanky,“ říká vědkyně
Střední Evropa není jen místo, ze kterého se utíkalo. Historik Michal Frankl otočil perspektivu a zkoumá a ukazuje ji jako prostor, ve kterém během dvacátého století naopak hledali uprchlíci útočiště.
Chci vepsat uprchlíky zpátky do dějin Evropy, říká historik Frankl. Kvůli svému projektu čelil i útokům
„Absolutním základem léčby onkologických onemocnění je pochopit, jak nemoc vzniká a co vede nádorové buňky k agresivitě,“ je přesvědčen molekulární biolog a lékař Marek Mráz, který zkoumá možnosti cílené léčby leukemie a lymfomů. Jeho vyprávění připomíná scény z animovaného seriálu Byl jednou jeden život. Zkušenosti získával na slavné Mayo Clinic nebo v laboratořích Kalifornské univerzity v San Diegu, před pěti lety se ovšem vrátil do Brna.
Zkoumá svět nádorových buněk a bojovníků imunitního systému. Byl jednou jeden život podle biologa Marka Mráze
*Profily vznikly pro časopis Universitas a projekt Noc vědců a kritériem výběru šestice vědců byl právě ERC grant, kterým se v Česku může pochlubit stále jen zlomek těch nejlepších badatelů.
