Od archivace paměti ke skládce zapomnění. Matej Krén ve virtuálním exilu
Seriál o výstavách dotčených covidem: Výstava Mateje Kréna v olomouckém Muzeu umění se „otevřela“ v plánovaném termínu v podzimním lockdownu. Pouze virtuálně. Video s kurátory je sice trochu rozpačité, ale je vidět, že tento rok naučil mnohé pracovníky v kultuře novým kouskům. I když jméno umělce v Čechách není moc známé, jde o autora s mezinárodní reputací.
Když nám PES pod číslem tři galerie nakrátko opět otevřel, chystala jsem se do Olomouce. Než mi to pracovní povinnosti dovolily, epidemiologická situace se opět zhoršila, a jak víme, výstavy, na které chodí hodně lidí, dostaly výjimku a ty prázdné se opět zavřely. A tak mohu o skvělé výstavě referovat pouze od monitoru.
Slovenský umělec žije a pracuje v Praze. Širší veřejnost má k jeho dílu zásadní klíč – monumentální instalaci ve foyeru pražské Městské knihovny z roku 1998 vyskládanou ze stovek knih. Toto opakované téma odkazující k archivům paměti se v Krénově tvorbě objevuje permanentně. V roce 2008 vystavěl z knih zakřivenou stěnu v Centru současného umění DOX. V jednom místě se do ní dalo vejít a divák se v zrcadle propadl do nekonečných vrstev lidské paměti.
Mladá malířka Klara Sedlo portrétuje rostliny z nejzáhadnějšího rukopisu světa
Krén studoval Akademii výtvarných umění v Praze v 80. letech, tedy v době, kdy na ní učili umělci poslušní socialistickému režimu. V absolventním roce 1985 už Matej Krén získal na Mezinárodní výstavě studentů v japonském Kobe Honor Award a otevřel se mu svět. Ještě koncem osmdesátých let v barrandovském studiu Bratři v triku vytvořil animovaný film That’s movie, který putoval na mezinárodní festivaly a v roce 1991 získal Hlavní cenu Danzate del Oro. Do roku 1989 byl Matej Krén součástí slovenské neoficiální scény, po změně režimu se podílel na
