Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Od archivace paměti ke skládce zapomnění. Matej Krén ve virtuálním exilu

Pasáž Mnemocinema. Foto: Zdeněk Svoboda, MUO
Pasáž Mnemocinema. Foto: Zdeněk Svoboda, MUO

Seriál o výstavách dotčených covidem: Výstava Mateje Kréna v olomouckém Muzeu umění se „otevřela“ v plánovaném termínu v podzimním lockdownu. Pouze virtuálně. Video s kurátory je sice trochu rozpačité, ale je vidět, že tento rok naučil mnohé pracovníky v kultuře novým kouskům. I když jméno umělce v Čechách není moc známé, jde o autora s mezinárodní reputací.

Když nám PES pod číslem tři galerie nakrátko opět otevřel, chystala jsem se do Olomouce. Než mi to pracovní povinnosti dovolily, epidemiologická situace se opět zhoršila, a jak víme, výstavy, na které chodí hodně lidí, dostaly výjimku a ty prázdné se opět zavřely. A tak mohu o skvělé výstavě referovat pouze od monitoru.

Slovenský umělec žije a pracuje v Praze. Širší veřejnost má k jeho dílu zásadní klíč – monumentální instalaci ve foyeru pražské Městské knihovny z roku 1998 vyskládanou ze stovek knih. Toto opakované téma odkazující k archivům paměti se v Krénově tvorbě objevuje permanentně. V roce 2008 vystavěl z knih zakřivenou stěnu v Centru současného umění DOX. V jednom místě se do ní dalo vejít a divák se v zrcadle propadl do nekonečných vrstev lidské paměti.

Krén studoval Akademii výtvarných umění v Praze v 80. letech, tedy v době, kdy na ní učili umělci poslušní socialistickému režimu. V absolventním roce 1985 už Matej Krén získal na Mezinárodní výstavě studentů v japonském Kobe Honor Award a otevřel se mu svět. Ještě koncem osmdesátých let v barrandovském studiu Bratři v triku vytvořil animovaný film That’s movie, který putoval na mezinárodní festivaly a v roce 1991 získal Hlavní cenu Danzate del Oro. Do roku 1989 byl Matej Krén součástí slovenské neoficiální scény, po změně režimu se podílel na

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Výtvarné umění

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější