Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Co všechno měl covid-19 podle předpovědí změnit a co z toho nevyšlo

Svět je dočasně uzavřen, zoufalá divadla přesto neztrácí naději. Foto: Unsplash
Svět je dočasně uzavřen, zoufalá divadla přesto neztrácí naději. Foto: Unsplash

Komentář Jiřího Pehe: Už pár měsíců po propuknutí pandemie někteří přední intelektuálové neodolali pokušení a napsali eseje a knihy o tom, jak se svět změní. Předpovídali například nové geopolitické uspořádání světa, které se z globální krize prý vynoří, nebo konec globalizace a renesanci národních států a spoustu dalších věcí. Co z toho se stalo skutečností, a co naopak ne?

Když se zhruba před rokem začal v Číně, a vzápětí i jinde ve světě, šířit nový typ koronaviru, bylo už po několika týdnech zřejmé, že má svět co do činění s globální epidemií, jakou nepoznal od dob španělské chřipky před sto lety. Národní státy vesměs reagovaly na hrozbu globálního šíření nemoci covid-19 (jak byla nemoc působená novým virem pojmenována) radikálními opatřeními v podobě uzavírání hranic a vlastními karanténními opatřeními, která nebyla často koordinována ani s nejbližšími sousedy.

V Evropě jednotlivé státy jednaly na vlastní pěst navzdory tomu, že většina z nich jsou členy Evropské unie. Jakkoliv EU není vybavena společnými pravomocemi v oblasti zdravotnictví, Brusel podle mínění mnohých mohl udělat více – kupříkladu se snažit přimět ty státy, které navzdory svému členství v schengenském prostoru začaly překotně zavírat hranice, aby svoje kroky koordinovaly se zbytkem Evropy.

Už po pár měsících od vypuknutí pandemie se tak, možná nepřekvapivě, začaly šířit předpovědi, podle kterých byly jednostranné akce národních států začátkem konce globalizace. V Evropě pak možná dokonce předzvěstí rozpadu EU. V krizi globálních rozměrů se prý ukázalo, že národní stát je v dnešním světě jedinou institucí, která dokáže razantně a rychle reagovat na hrozbu, jakou je pandemie nové nemoci.

Někteří přední intelektuálové neodolali pokušení, aby už po pár měsících koronakrize nepsali eseje a knihy o tom, jak se svět změní. Kupříkladu o novém geopolitickém uspořádání světa, které se z globální krize prý vynoří, nebo o již zmíněném konci globalizace a renesanci národních států.

U nás vyšla už v červnu kniha Už je zítra? Aneb jak pandemie mění Evropu (nakladatelství Karolinum) bulharského politologa Ivana Krasteva, který shrnul důsledky krize do sedmi bodů. Koronakrize měla dle něj zapříčinit návrat silné (národní) vlády na úkor globalizace; posílit důvěru v národní hranice a v roli národního státu na úkor Evropské unie; zvýšit důvěru v experty; posílit autoritářství spoléhající na používání technologií ke sledování lidí. A dále pak zintenzivnit využívání politiky strachu, aby vlády donutily lidi respektovat karanténní opatření; posílit mezigenerační konflikt; donutit vlády, aby si v jistém bodě vybraly mezi snahou za každou cenu zastavit šíření viru pomocí restrikcí a zničením hospodářství.

Některé z Krastevových předpovědí se částečně naplnily, ale většina nikoliv. Po roce víme, že se mýlil zejména v tom

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější