Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Výstavou Rembrandt si Národní galerie sáhla na světovost

Poprsí muže v kožešinové čepici. 1630. Foto: NG
Poprsí muže v kožešinové čepici. 1630. Foto: NG

Seriál o výstavách dotčených covidem: Tentokrát o výstavě Rembrandt – Portrét člověka, která si díky náročným zahraničním zápůjčkám vysloužila vládní výjimku a bylo ji možné nějakou dobu navštívit i v čase uzavřených galerií.

V červnu 1931 vyjel Karel Čapek na 9. mezinárodní kongres PEN klubu do Haagu. Snad nejsilnější dojem z Holandska si však odnesl ze setkání s dílem Rembrandta Harmenszoona van Rijn: „Podnes se ukazuje jeho dům na okraji amsterodamského Ghetta. To není jenom Rembrandtova adresa, nýbrž kus jeho vnitřního osudu. Útěk od protestantské střízlivosti. Stesk a vytříděnost. Hledání tmy, hledání Orientu. (…) Z teplé tmy jeho obrazů září drahokamy a sešlost těla, bradaté hlavy talmudistů a vlhké oči Suzaniny. Syn Člověka a tvář člověka; ale hlavně a nade vše znepokojivá a hrozná, teskná a nevýslovná duše člověka. Největší ironie, která ho potkala: že měl, soudíc podle množství epigonů, ve své zemi docela slušný úspěch.“

Tento Čapkův citát si mohly snadno zvolit jako motto Anja K. Ševčík, Lucie Němečková a Blanka Kubíková, autorky současné výstavy Rembrandt: Portrét člověka, která se koná s různými vynucenými pauzami v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze do 31. ledna 2021. Jakkoliv Čapek napsal svou charakteristiku Rembrandtova díla již před bezmála devadesáti lety, vypadá expozice, kterou nyní máme v Praze k dispozici, jako dokonalá ilustrace právě k ní.

Připravit kvalitní rembrandtovskou výstavu je nesmírně obtížné i pro podstatně větší a významnější instituce, než je Národní galerie v Praze. Velká část jeho světově nejproslulejších děl je totiž pro vypůjčitele prakticky nedostupná. Sestavit reprezentativní soubor Rembrandtových děl proto znamená

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Výtvarné umění

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější