Chceme postavit umění divákovi do cesty, říká ředitelka 4+4 dny v pohybu
Seriál o výstavách dotčených covidem: S Denisou Václavovou, ředitelkou festivalu 4+4 dny v pohybu, jsme hovořili o tom, co znamená organizovat jubilejní 25. ročník akce, koordinovat 25 kurátorů a potom mít otevřeno dva a půl dne. Nakonec se tak doslova a do písmene naplnilo motto letošního ročníku a „všechno bylo jinak“.
S divadelně-pohybovým festivalem 4+4 dny v pohybu je vždy spojená i výstava současného umění. Mohla byste představit ideu té letošní, zahájené 9. října?
Letošní výstava vycházela z nově nalezeného místa festivalu, bývalé základní školy ve Strašnicích. Šlo o 25. ročník a zhruba stejný počet bývalých tříd, a tak jsem oslovila 25 kurátorů, kteří s naším festivalem dlouhodobě spolupracují nebo se na něm v minulých letech podíleli. Většina z nich jsou pedagogové a při vymýšlení letošní festivalové koncepce se tak stala hlavním tématem škola jako prostor pro poznávání, učení a setkání. Motto výstavy letos znělo „Všechno je jinak“, a každoročně jej chápeme spíš jako inspirační bod.
Jak podle vás výstava držela pohromadě? Dopadla podle vašich představ?
Samozřejmě to byl nějakým způsobem risk, protože výstava nevznikala úzkou spoluprací pětadvaceti osobností, ale až na základě vybraného místa začal kurátor pracovat a vybírat umělce. Spoléhala jsem na synergii, která nám při „uměleckém obsazování“ opuštěných domů zatím vždycky fungovala, s umělci i kurátory jsme hledali, jak k místu přistoupit, proto se na výstavě objevily různé formy vyjádření – vzpomínkové, vázané konkrétně k dané škole, nebo kritické, hravé, ale i projevy traumat či vzdoru.
V této variabilnosti držela výstava jako celek. Během dvou a půl dne, kdy byla otevřená, ji vidělo
