Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Merkelová versus Babiš, trosky hotelu Praha, samozřejmě také virus. A slunovrat

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Dnes je – svým způsobem – nejmimořádnější den tohoto století. Na obloze se v konjunkci setkává Jupiter se Saturnem, což je úkaz tak vzácný, že nastává jen jednou za 397 let.

K tomu dvě špatné zprávy: ve chvíli, kdy tyhle řádky čtete, už obě planety zapadly za obzor. A navíc bylo na celém českém území zataženo.

O víkendu by se však počasí mělo zlepšit. Planety tou dobou budou pořád ještě hodně blízko jedna druhé, takže snad dostaneme příležitost vidět hvězdu betlémskou alespoň v náznaku – neboť právě tato konjunkce v roce 7 př. n. l. nejspíše zvěstovala narození jistého Ješuy, jenž byl pro jedny zločincem, pro jiné Mesiášem. Pro nás všechny pak mužem, který navrhl, že by stálo za pokus, aby se lidé k sobě pro změnu chovali trochu slušně.

Pak je tu ještě jedna vesmírná událost. Země prochází bodem zimního slunovratu. Vystoupili jsme na vrchol tmy a začínáme se vracet do světla, napřed poznenáhlu, pak rychleji. Nebeský oráč došel k souvrati a obrací potah.

Svět na to všechno z větší části nedbá, svět běží a klopýtá svými cestami. A my je pro vás sledujeme. Z práce svých kolegů pro vás dnes vybírá Petr Koubský.

Nová mutace viru SARS-CoV-2, která se objevila ve Spojeném království, byla hlavní událostí dnešního dopoledne. Probrali jsme ji z mnoha stran.

Nejdříve jsem situaci zběžně popsal já formou otázek a odpovědí („ještě se neví“ je bohužel odpovědí nejčastější). Iva Bezděková se vyptala českých vědců a odborníků na veřejné zdraví. Mimo jiné jí všichni řekli, že jim není nic známo o tom, že by nová mutace byla už zachycena v Česku. Náš londýnský zpravodaj Ivan Kytka popsal, jak vypadá situace v britské metropoli, která je teď skoro odříznutá od spojení s kontinentem. „Mnohé sváteční stoly v Británii se budou muset zřejmě obejít bez tradiční pochoutky – bruselských kapustiček. S nefungujícím spojením mezi Calais a Doverem se nedostanou včas do britských supermarketů.“ Považte! Kapustičky! Tady končí legrace.

Co virové mutace obnášejí a jestli se téhle máme nějak zvlášť bát, na to se v bleskurychle pořízeném rozhovoru vyptala Lenka Vrtišková Nejezchlebová virologa Pavla Plevky z CEITEC, evropského výzkumného centra v Brně. Potvrdil totéž co zahraniční odborníci: obezřetnost je na místě, obavy ne. „Abych řekl pravdu, nejsem si vůbec jistý, co těch 70 procent (o něž je podle britského premiéra Johnsona nová mutace nakažlivější) znamená, říká Plevka.

A o nové mutaci koronaviru je i dnešní díl pravidelného podcastu Studio N, kde se mě vyptává Filip Titlbach a já zkouším srozumitelně odvyprávět, co jsem si v noci přečetl v odborných časopisech.

K viru se ještě vrátíme, jaká pomoc, ale proložme ho jinými tématy. Velmi doporučuji srovnání stylu práce dvou šéfů vlád sousedních zemí: Angely Merkelové a Andreje Babiše. „Merkelová coby kancléřka funguje jako moderátorka krize, Babiš se naopak stylizuje do role akčního manažera,“ píší hned v úvodu Pavel Polák a Jan Tvrdoň, spoluautoři obsáhlé analýzy.

Výbor pro rozpočtové prognózy je poradním orgánem vlády. Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, v rozhovoru s Michalem Tomešem vysvětluje, proč rezignovala na členství v něm a co si myslí o budoucnosti českých veřejných financí.

Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj zatelefonoval pod falešnou identitou muži, který se ho předtím pokusil zavraždit. Fascinující příběh popsali investigativní novináři z projektu Bellingcat, pro slovenský Denník N jej převyprávěl Mirek Tóda a my jsme jeho text přeložili do češtiny.

Osud dvou výjimečných brutalistních staveb – pražských hotelů Praha a Intercontinental – líčí přesně, objevně a nostalgicky Ivan Adamovič. Úvodní fotka, na níž je to, co zbylo z druhdy velkolepého hotelu Praha, uzavřeného místa komunistické smetánky, je naprosto šílená, postkatastrofická a výborně předznamenává celý text.

Romský koncertní klavírista Tomáš Kačo je velkou hvězdou. V Americe. Právě teď poslouchám jeho sólové album My Home (provádí tam neuvěřitelné věci) a čtu si jeho profil, který napsala Radka Smejkalová. Je skvělé, kolik výjimečných lidí zůstává k objevení, jen když víte, kde hledat. Noviny by tohle měly umět a mám vždycky radost, když se to těm našim povede.

Juniorské mistrovství světa v hokeji se bude hrát navzdory pandemii. Jaká speciální opatření trochu svazují naše hráče v kanadském Edmontonu, líčí David Janeczek.

A tím jsme se k viru vrátili. Přečtěte si obsáhlý rozhovor věnovaný vývoji vakcín. Imunolog Zdeněk Hel, působící na University of Alabama, vysvětluje, jaké silné a slabé stránky mají vakcíny firem AstraZeneca, Moderna a BioNTech/Pfizer. Dozvíte se také, jak by mohly vypadat vakcíny příští generace. Hovořila s ním Markéta Boubínová.

Co najdete v úterním tištěném vydání:

Něco úplně jiného než obvykle. Nepopisuje se mi to dobře, ale co si kdo navaří, to si také sní. Začnu tím nejhorším: Napsal jsem sám celé zítřejší noviny, a to dokonce v nadstandardním rozsahu dvaceti čtyř stran. Celý ten prostor zabírá práce, s jejímž sepisováním jsem se trápil týden a s prožíváním rok.

Trapnou shodou okolností na mě vyšla dnešní služba, takže vám to dílo musím představit sám. Vezmu to stručně: rok jsem v pozici redaktora pro vědu psal a přemýšlel o covidové pandemii. Teď jsem dostal za úkol ten rok trochu shrnout, ale hlavně okomentovat a doplnit subjektivními postřehy.

Rozhodně jsem se nechtěl opakovat a opisovat články, které jste už – možná – četli, takže z toho nakonec vyšlo něco mezi sbírkou miniesejů a osobním deníkem. Jestli se vám to nebude líbit, nebo to shledáte dlouhým k neučtení, mám pro vás dobrou zprávu: středeční Enko bude také monotematické, ale mnohem veselejší, kouzelnější a radostnější. Více zatím prozradit nesmím.

A citát závěrem. Slunovratový a trochu delší

SVEZU TĚ ZPÁTKY, řekl Smrť po chvíli.

„Díky. A poslyš… řekni mi…“

CO BY SE BYLO STALO, KDYBYS HO NEZACHRÁNILA?

„Ano! Slunce by bylo vyšlo tak jako tak, co?“

NE.

„Ale jdi. Nechceš přece, abych věřila něčemu takovému. Je to astronomický fakt.“

SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO.

Obrátila se k němu.

„Byla to dlouhá noc, dědečku! Jsem unavená a potřebuju se vykoupat! Co nepotřebuju, je poslouchat nesmysly!“

SLUNCE BY BYLO NEVYŠLO.

„Opravdu? Tak mi tedy řekni, co by se stalo?“

SVĚT BY BYLA OZÁŘILA POUHOPOUHÁ KOULE ŽHAVÝCH PLYNŮ.

Chvilku kráčeli mlčky.

„Aha,“ řekla pak Zuzana otráveně. „Zase ty triky se slovíčky. To bych byla řekla, že jsi mnohem realističtější.“

JESTLI JÁ NEJSEM REALISTA, PAK UŽ NIKDO. ALE LIDÉ ŽIJÍ VE SVĚTĚ, KTERÝ JE ZALOŽEN NA TRICÍCH SE SLOVÍČKY.

„Dobrá,“ přikývla Zuzana. „Nejsem hloupá. Ty prostě tvrdíš, že bez… fantazie by byl život pro lidi nesnesitelný.“

MYSLÍŠ? JAKO KDYBY TO BYLA NĚJAKÁ RŮŽOVÁ PILULKA? TO NE. LIDÉ POTŘEBUJÍ FANTAZII K TOMU, ABY BYLI LIDMI. ABY SE UDRŽELI V MÍSTECH, KDE SE POTKÁVÁ PADAJÍCÍ ANDĚL SE STOUPAJÍCÍ OPICÍ.

„Víly Zubničky? Otcové prasátek? Malé -“

ANO. JAKO TRÉNINK. MUSÍŠ ZAČÍT S TÍM, ŽE SE NAUČÍŠ VĚŘIT MALÝM LŽÍM.

„Abychom pak uvěřili i těm velkým?“

JISTĚ. SPRAVEDLNOST. MILOSRDENSTVÍ. POVINNOST. A TAKOVÉ TY VĚCI.

–Terry Pratchett: Otec prasátek

Notes

V tomto okamžiku nejčtenější