Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Komik Birbiglia: Karanténa je tak špatná, že jsme už přestali i masturbovat

Foto: Evan Sung
Foto: Evan Sung

Komik Mike Birbiglia tráví většinu běžného roku cestováním po amerických městech se svými komediálními stand-upy, případně natáčením pro Netflix. Celý tento rok strávil zavřený ve svém bytě v New Yorku, kam jsem se mu dovolal dvě hodiny po domluveném termínu – dvakrát mu vypadl proud, dvakrát potom ještě internetové připojení. Mluvili jsme o jeho knize Jedna stačí (ve slovenštině vydal Denník N), která je zdánlivě o výchově dětí z pohledu otce, ale ve skutečnosti o tom, že máme být upřímní k lidem, které milujeme.

V knize píšete, že první člověk, jemuž jste s manželkou řekli o jejím těhotenství, byl Barack Obama. Dal vám tři rady: dobře se vyspěte, nebuďte vyplašení a… že dětské „sračky“ nesmrdí. Jelikož už jste sám otcem, chcete k tomu přidat nějakou vlastní radu?

Moje čtvrtá rada by asi byla, že vždy bychom měli zkusit udělat víc. Když s někým vychováváte dítě, měli byste dělat víc, než si myslíte, že byste měli dělat. Protože i já jsem někdy asi dělal dost a někdy zdaleka ne. Jako tátové někdy ne zcela rozumíme, jak moc komplexně fyzicky a emocionálně vyčerpávající je rodičovství pro matky. Zkrátka dělejte, co se dá, hlavně během prvního roku, opravdu se vám to vrátí.

Nechci vám příliš lichotit, ale v dějinách literatury máte jednu z nejlepších úvah o všeobecné neužitečnosti mužů…

Děkuji.

Je tátovský pocit neužitečnosti vzhledem k tomu, co zvládají matky, trvalý, nebo se to s věkem dítěte zlepšuje?

Pro mě bylo bodem zlomu, když dcera Oona začala mluvit. Já jsem hodně verbálně zaměřený člověk a najednou to přišlo – teď ti rozumím! Já také umím mluvit! A naslouchat!

Předtím mi typ vztahu, jaký měla moje dcera se svou mámou, přišel jako vztah mezi mimozemšťany nebo vztah zvířete s jeho mládětem – jednoduše jsem ho nedokázal prožívat stejným způsobem. Když dítě jen křičí a pláče a vy nevíte proč, zbývá vám jen intuice, a mně ta intuice často zkrátka chyběla.

Přečtěte si také

Je to na pytel, ale skončí to. S „neseriózními“ faráři o biblických bizárech i české vánoční (ne)pohodě

Píšete, že příchod dítěte do rodiny je pro otce něco jako když jste hráč v profesionálním sportovním týmu, majitel koupí mladšího hráče a vy víte, že vás vytlačí ze sestavy. Co s tím lze dělat?

Pořád na tom musíme se ženou pracovat a ta práce asi nikdy neskončí. Dítě zpočátku zaplní úplně celý prostor. Dceři je teď pět let a pořád jenom mluví. Musíte se aktivně snažit vyhradit si s partnerem/partnerkou čas jen pro sebe, abyste vůbec zjistili, jak se ten druhý má.

Když se dcera narodila, to úvodní období pro mě bylo opravdu děsivé. Namísto dvou lidí, kteří měli vztah na plný úvazek, jsou najednou tři, a pouze s velkým štěstím se z nich zase někdy stane jedna bytost.

Co bylo na tom vašem zážitku děsivé?

Jedním z důvodů, proč jsem nechtěl děti, bylo, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rodina a vztahy

Rozhovory

Kultura, Rodina a vztahy, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější