Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Učené pojednání o tom, kdo vlastně nosí dárky. Ježíšek, Santa, či vánoční kozel?

„Santův portrét“ od Thomase Nasta uveřejněný v roce 1881 v časopise Harper’s Weekly. Zdroj: Public domain via Wikimedia Commons
„Santův portrét“ od Thomase Nasta uveřejněný v roce 1881 v časopise Harper’s Weekly. Zdroj: Public domain via Wikimedia Commons

Glosa Petera Leloviče: Santa Claus u nás rozhodně nemá na růžích ustláno. Většina lidí proti němu okamžitě postaví jediného pravého tradičního Ježíška. V Česku ale nestačí Santu jenom odmítnout. Musí se postavit na pranýř, ne-li na hranici. Že na něj narazíme v obchoďáku, je přece výsledek našeho vlezdoprdelkovství Američanům! Je to pouze reklamní panák! Je to cizinec, tedy rozhodně ne našinec! Pojďme si popovídat o tom, proč je Santa s Ježíškem vlastně kamarád.

Vánoce jsou především starodávnou oslavou zimního slunovratu. Lidé si už minimálně před deseti tisíci lety všimli, že do 21. prosince se dny zkracují a od tohoto data se zase prodlužují. Slunce se vrací. Je třeba slavit! I ve starém Římě se v období mezi 17. až 23. prosincem slavily saturnálie. Na jejich konci, ve dni zvaném Sigillaria, si lidé vyměňovali dárky.

Byl to právě antický Řím, který stál za založením katolické církve. Určil, co bude obsahovat Bible. Tedy i to, které texty o životě Ježíše se do ní dostanou. Jenomže žádný z nich neobsahuje přesný den jeho narození. Kdyby jenom den – ono se dodneška pochybuje i o roku. A to se jím řídí náš letopočet. Možná to máme špatně o dva, nebo dokonce i o sedm let. Buď jak buď, první svátek narození Ježíše se v Římě slavil 25. prosince roku Páně 336. „Náhodou“ v den, kdy pohanští Římané oslavovali slunovrat. Už tam někde se promíchaly dárky, Vánoce a tyto dny.

Po většinu středověku byly Vánoce spíše oslavami typu karneval či masopust a dárky si po římském vzoru vyměňovali lidé, kteří k sobě měli nějaký právní vztah (dokonce i panstvo a poddaní). V rodinách se to nepěstovalo. Pak ale přišla reformace. Část nových církví považovala Vánoce za pohanský svátek. Jak už víme, ne zcela bezdůvodně. Po nějakých 300 let – až do 19. století – se v době slunovratu už dárky v katolických rodinách rozdávaly, ale v předvečer výročí smrti svatého Mikuláše, tedy pátého prosince.

Světec Mikuláš Divotvůrce je totiž na rozdávání dárků ten nejpovolanější. Proslul tím už za svého života. Speciálně vkládáním zlatých mincí do bot těm chudým lidem, kteří mu je nechali venku nebo na okně. Zobrazoval se nejčastěji s bílým plnovousem, v červeném biskupském ornátu a se špičatou biskupskou čapkou. Už tušíte?

Jenomže většina protestantských hnutí byla ve výkladu Bible mnohem přísnější než katolická církev. Ke svatým měli (a mají) spousty výhrad. Aby se svatého Mikuláše zbavili, země, které ve třicetileté válce byly v Protestantské unii,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Glosa

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější