Notes: Prezident omilostnil rváče. Vláda postupně ztrácí důvěru. A Ordinace promarnila šanci

Před pár lety, nedlouho po dočtení románu Mistr a Markétka, mě v pokročilé noční hodině napadl úžasný plán. Vezměme plytký, nicméně pro svou délku velmi detailní narativ nekonečných seriálů, a pošleme do tohoto mikrosvěta malých obýváčků a lékařských sálů Ďábla. Nebo jinou, podobně kontroverzní entitu. Zkrátka někoho, kdo vejde do divákovi dobře známého světa a začne si pohrávat s osudy postav dle jeho libosti. Žádný celovečerní film by nedokázal popsat to, co by se podařilo právě takovému nekonečnému seriálu: díl po dílu postupně popsat rozpad hodnot, rodin či charakterů. A to vše by divák sledoval třeba při žehlení.

Ordinace v růžové zahradě po patnácti letech nicméně končí. Skončila, aniž by k takovému zlomu došlo. A to i přes to, že jsem do TV Nova v onu pokročilou noční hodinu tehdy opravdu volal a celý nápad jsem jim, ač možná trochu nesouvisle, převyprávěl. Dokonce jsem poskytl i alternativu, kdyby se jim nechtělo do propracované dramatické struktury Ordinace zasahovat: nabídl jsem, že by Ďábel mohl přijít do sesterského seriálu Ulice. (Díky crossover epizodám je totiž jisté, že se oba seriály odehrávají ve stejném univerzu!) Oba nápady se však od pracovnice na recepci TV Nova dočkaly spíše chladného přijetí s tím, že je ale „určitě předá produkci“. Nevím, zda se tak někdy stalo.

Ordinace se tak mého výborného vylepšení ve stylu „Mázl a Markétka“ nedočkala. Jak ale seriál dopadl? Skončil o 15 let později, než měl, míní poněkud štiplavě ve svém komentáři Jana Ustohalová. A upozorňuje na velice nepříjemný podtón, který s sebou seriál nesl. Seriál totiž české zdravotnictví vyobrazuje jako toxické prostředí, kde, jak píše Jana, se odehrává manipulace slabšími z pozice silnějších, kteří mají moc nad životy a zdravím ostatních a kde není důležitá důstojnost každého člověka. Komentář místy slouží i jako případová studie onoho seriálu, kdy na konkrétních motivech v jednotlivých dílech ukazuje, jak scenáristé seriálu bezohledně upevňovali stereotypy jak o lékařích, pacientech, ale i o menšinách či genderové problematice.

Svůj názor, že měl do oné soukromé kliniky v růžové zahradě přijít Ďábel, zastávám pořád.

Posuňme se ale od strastí doktora Mázla v ordinaci smyšlené, k reálným problémům reálných lékařů v reálných ordinacích v reálném (?) světě. V České republice včera začalo plošné antigenní testování. První den se do 16 hodin odpoledne testům podrobilo celkem 13 989 lidí. Z toho 4,6 procenta jich mělo pozitivní výsledek, informovalo dnes ministerstvo zdravotnictví.

Vedle testovacích center se do plošných testů zapojují i běžné ordinace. Jednou z praktických lékařek, která mimo běžné agendy testy provádí, je i Ludmila Bezdíčková, kterou v rozhovoru vyzpovídala Lenka Vrtišková Nejezchlebová. Doktorka Bezdíčková už od jara patří mezi hlasité kritiky vládních nařízení. „Na leccos z toho, co nám slibuje nebo garantuje vláda, se nedá stoprocentně spolehnout,“ říká lékařka a zároveň popisuje, jak v praxi takové testování vypadá a že se vláda zrovna dvakrát nesnaží, aby lékařům práci ulehčila.

Vládní počínání koneckonců přesně analyzuje ve svém komentáři i Eva Romancovová. „Proč by měli lidé dodržovat opatření, za jejichž porušení nehrozí téměř žádná sankce? Nebo taková, při níž se porušení dotyčnému vyplatí?“ ptá se. A varuje před totální ztrátou důvěry, která vládě hrozí. Nabízí se tak teoretická otázka: zůstal by ve své funkci premiér (jakýkoliv), jehož pokynům (respektive jeho vlády) nikdo nenaslouchá?

V tomto Notesu chci upozornit ještě na jeden rozhovor, který jsme dnes přinesli. Petra Procházková rozmluvila ruského „hladovkáře“ a odpůrce politiky Vladimira Putina, spisovatele Oleha Sencova, jehož kniha Kronika jedné hladovky před časem vyšla v Edici N. „Já bojuji jen s jedním člověkem. A ten se jmenuje Putin. Ostatní pro mne není důležité. To on přepadl mou zemi, obsadil Krym a Donbas, zavinil smrt 14 tisíc Ukrajinců, kvůli němu jsem strávil pět let ve vězení. Takže já mám jen jednoho opravdového nepřítele,“ popisuje Sencov v rozhovoru. Úryvky z jeho knihy jsou ke slyšení i v dnešním Studiu N.

Když nastupoval k moci český prezident Miloš Zeman, slíbil, že omilostní jen ty, kteří jsou vážně nemocní. To však nedávno omilostněný Daniel Vlachynský není. Tento expolicista se dostal do potíží se zákonem kvůli tomu, že při hospodské rvačce zbil jiného člověka do bezvědomí. V minulosti přitom Vlachynský chránil významné politiky – ministra vnitra či obrany. Jak případ vysvětluje Hrad a jak na Vlachynského vzpomínají ti, které chránil, píšou ve svém článku Bára Janáková a Lukáš Prchal.

A co vás čeká v zítřejším tištěném vydání?

V pátečním čísle najdete:

– Vakcína může být brzy v ČR. Nemocnice stále nevědí, koho budou očkovat
– Bartoš chce jít do voleb v Ústeckém kraji, která je baštou ANO
– Pravicovou koalici v Praze láká Hřibův konec
– Disneyho šéf velvyslancem USA v Číně?
– Smrti novorozence s koronavirem nešlo zabránit, říká liberecký primář
– Komentář: Stát ubíjí důvěru v sebe sama

Kontext N:
– Astronom: S věcmi na obloze, které vybuchují, není člověk pánem svého času
– Ve stínu pandemie probíhá další transformace kapitalismu
– Proč nemít český Oxford

Příjemný večer například u oblíbeného seriálu vám přeje Adam Hecl.